m2 m1

Baletní příprava I. Základní principy

 

Základní principy

Za základní stavební jednotku v technice klasického tance můžeme považovat tyto základní principy – postoj, pohyb, rovnováha, přenášení váhy těla, koordinace, forma-linie v souvislosti se směry v postavení těla, opozice. Tyto principy napomáhají tanečníkovi docílit požadované techniky a estetiky a jejich správné pochopení umožní provádět ty nejnáročnější prvky.

POSTOJ

Správný postoj, neboli správné postavení-držení těla – alignment (viz. postavení těla), je jedním z hlavních předpokladů pro rozvoj tanečníka a pro zvládnutí těch nejobtížnějších prvků. Proto je nutné věnovat výuce správného postavení maximální úsilí a nepodcenit sebemenší detail. Pro tanečního pedagoga je důležitá určitá znalost anatomie i kineziologie, možná spolupráce s fyzioterapeutem je velkou pomocí při hledání správného postoje jednotlivých tanečníků.

POHYB

Je důležité chápat techniku a estetiku klasického tance jako všudy přítomný pohyb, který má vždy nějaký směr, vytváří určitou formu a je přítomný i ve statických pózách. Vědomí směru umožňuje správné fungování těla a správnou orientaci v prostoru. Pohyb vytváří formu, nikoliv naopak! V technice klasického tance rozlišujeme sedm druhů pohybu: plier – ohnout, étender – dopnout, relever – vyrůst, glisser – sklouznout, sauter – vyskočit, élancer – hodit, tourner – točit.

ROVNOVÁHA

Základem rovnováhy je správné postavení-držení těla – alignment. Neustálá kontrola rovnováhy je nutná nejen ve výuce budoucího tanečníka, ale po celou dobu tanečníkovy kariéry. Od počátku tréninku by tanečník měl vnímat správný postoj svého těla, který je úzce spjat s rovnováhou a měl by se snažit co nejméně hledat oporu v tyči, které se zpočátku tréninku přidržuje, ale měl by hledat oporu ve svém těle ve spojitosti s podlahou („push and reach“- viz. základní postavení těla).

PŘENÁŠENÍ VÁHY

váhy musí být jasné a ve většině případů velmi rychlé, aby byl tanečník co nejdříve připraven k pokračování v dalším pohybu. S tím úzce souvisí rozložení váhy těla na chodidlech (viz. postavení těla). Tanečník musí být nejen schopen své tělo rychle přenést – „vrhnout“ do prostoru, ale musí umět i ve správný okamžik zastavit a co nejdříve najít svoji osu a rovnováhu.

KOORDINACE

Pohybová souhra všech částí těla, která je zásadní pro dobrého tanečníka. Koordinace pohybu je především vrozená schopnost, patří mezi základní kritéria ve výběru budoucích tanečníků. Správnou výukou práce paží, hlavy, trupu a nohou se pěstuje souhra těchto částí těla, tudíž koordinace pohybu.

FORMA-KLASICKÁ LINIE

Správná forma pohybu a postoje v klasickém tanci je takovým srdcem této techniky. I když i tato technika prochází neustálým vývojem, určité estetické normy a požadavky se nemění a dělají tuto estetiku ojedinělou. Již při výběru budoucích tanečníků pro klasický tanec je nutné přihlédnout nejen na schopnosti a dispozice, ale také na estetický vzhled postavy, který je určující pro budoucího tanečníka klasického tance (viz. ideální postava). Základní směry v postavení těla (viz. směry v postavení těla), které jsou v klasickém tanci jasně určené, zajišťují čistotu linií, mají přesná kritéria provádění, musí se dodržovat, pokud pedagog či choreograf nevyžaduje něco jiného.

OPOZICE

Každý kvalitně provedený pohyb v sobě obsahuje princip opozice. Jasnými příklady pohybu s opozicí jsou v technice klasického tance např. demi-plié nebo battement fondu. Princip opozice je zásadní při hledání stability, kdy se tělo odtlačuje od podlahy a tak tah těla a energie míří směrem do podlahy a opačně směrem vzhůru („push and reach“). Pochopit pravidlo opozice znamená vytvořit si vnitřní oporu a rovnováhu. Stavebními kameny v technice klasického tance jsou dva základní prvky:

PLIÉ a BATTEMENT TENDU

 které v sobě obsahují výše jmenované základní principy a od těchto prvků se odvíjí veškeré další prvky, které v sobě nějak obsahují principy těchto dvou základních. Proto je nutné věnovat ve výuce maximální pozornost těmto dvěma prvkům, protože správná výuka zajistí kvalitní základ pro všechny i ty nejnáročnější prvky techniky klasického tance. Následující popisy těchto dvou nejdůležitějších prvků jsou vybrány z knih a učebnic významných světových pedagogů klasického tance a jsou zde uvedeny pro hlubší poznání a přemýšlení o správném provedení těchto základních „kamenů“ techniky klasického tance.

PLIÉ

G. Grant - Technical manual and dictionary of classical ballet

Plié. Ohnutí, ohýbání. Ohýbání jednoho nebo dvou kolen. Toto cvičení činí klouby a svaly poddajné a ohebné a šlachy flexibilní a elastické a zároveň rozvíjí vědomí stability. Existují dva principy plié: grand-plié s plně ohnutými koleny (kolena by měla být ohnuta tak aby stehna byla v horizontální poloze) a demi-plié s napůl ohnutými koleny. Plié provádíme u tyče i na volnosti v pěti pozicích dolních nohou. Třetí pozice se obvykle vynechává. Provádí-li se grand plié v I.,IV.,V.,(III.) pozici paty se zvedají od země a hned dávají na zem při zpětném pohybu. Pohyb ohýbání by měl být pozvolný bez jakéhokoli škubání a paty by měly zůstat co nejdéle na zemi. Druhá fáze plié, tedy pohyb nahoru, je stejně rychlý jako pohyb dolů, s tím že paty se co nejdříve tlačí do podlahy. V grand-plié ve II.pozici a ve IV.pozici ouverte se paty od podlahy nezvedají. V demi-plié ve všech pozicích jsou paty stále na zemi. Ve všech druzích plié musí být nohy (dolní končetiny) správně vytočeny v kyčelních kloubech, kolena se musí otvírat nad prsty nohou, váha musí být rovnoměrně rozložena na obě nohy, chodidla musí být přisátá k podlaze.

E. Cecchetti - Classical ballet-Cecchetti method

Žák stojí v I.pozici, paty silně tlačí k sobě, špičky se vytáčí tak, aby tvořily horizontální linii. Stejnoměrně ohýbáme kolena, osa těla je nad patami, kolena směřují ven nad prsty nohou. V hlubokém plié-grand plié se paty zvedají od země do výše polohy „sur le demi pointes“ (střední relevé). Stejným způsobem probíhá opačná fáze - dopínání kolen. Držení těla zůstává stále rovné.

  • Plié a quart = malé plié
  • Demi-plié = střední plié
  • Grand-plié = hluboké plié

Zásady správného provedení: paty se drží co nejdéle na zemi, zatímco se kolena ohýbají (otevírají). Naopak ve zpětném chodu se paty zatlačí do země co nejdříve a postupně se dopínají kolena do výchozího postavení. V poloze grand-plié se paty zvedají od země do výše polohy „sur le demi pointes“ (střední relevé). Ne výš! Nejčastější chyby: zvedání pat dříve než se začnou ohýbat kolena, zvýšení pat do polohy „a trois quart“ (vysoká pološpička), přetáčení prstů příliš vzad za paty (přetáčení chodidel), svažování na vnitřní stranu chodidel, nerovnoměrnost fází - dopínání kolen je rychlejší než ohýbání, zadržování pat v poloze „sur le demi pointes“ ve fázi zvedání se z grand-plié. Ve II. pozici po celou dobu provedení paty zůstávají na zemi. Zde dbáme zvlášť na silné vytáčení kolen a jejich držení v jedné horizontální linii. Ve IV. aV. Pozici se paty zvedají od země stejně jako v I. pozici. V V. pozici snad ještě více zdůrazňujeme vytáčení kolen a dbáme na jejich udržení v horizontální linii.

Během provádění plié klademe velký důraz na práci nártu a chodidla. Tyto partie musí být pevné, neboť na nich spočívá váha celého těla, zároveň však musí být lehké a elastické. Kolena se ohýbají a napínají pravidelně a stejnoměrně. Nedovolujeme jakékoli škubání a trhání. Jeden kotník nesmí být výš než druhý. Váha těla musí být rozložena na obě chodidla po celou dobu cviku.

A.J. Vaganovová - Základy klasického tance

Plié je obecně platný francouzský název pro pohyb nohou, kterému česky říkáme dřep. Provádí se ve všech pěti pozicích, zpočátku do poloviny - demi-plié, pak se přechází do grand -plié čili do hlubokého dřepu, avšak ne dříve, než je dobře zvládnuto demi-plié.

Plié tvoří součást všech tanečních pohybů, proto je třeba věnovat mu při cvičení zvláštní pozornost. Nemá-li tanečník dobré plié jeho výkon je suchý, hranatý a postrádá plastičnosti. Avšak jestliže zjistíme u žáka nedostatečné plié správným prováděním jej můžeme vylepšit, klademe-li důraz na tuto část exercice. U těch, které příroda obdařila tanečními schopnostmi, je Achillova šlacha velmi poddajná a noha snadno tvoří s chodidlem ostrý úhel. U jiných se však sotva ohne. V tom případě je třeba změnit přirozené dispozice, při tom je ale třeba velké opatrnosti a důslednosti. Proto, jestliže v začátcích začnou žáka, kterému dělá plié potíže, bolet nohy, zvláště vazy, je lépe na čas vypracovávání odložit a přistoupit k němu opět, opatrně a postupně, až za nějaký čas.

Je třeba dodržovat tato pravidla:

1) Váha je rovnoměrně rozložena nejen na obou nohách, ale i na obou chodidlech, tj. nepřenáší se na přední část chodidla, což často pozorujeme u žáků, kteří mají od přírody nohy do X (genus valga).

2) Zpočátku je třeba vypracovat demi-plié, které se provádí bez zvedání pat. Na to je třeba dávat pozor, protože právě udržování pat na zemi se dokonale protahují šlachy a kloubní vazy kotníku. Není vhodné přistupovat ke grand-plié bezprostředně po demi-plié, ale až poté, když ho upevníme cvičení battements tendus demi-plié v I. a V. pozici.

3) Při demi i grand-plié je třeba udržovat co nejdéle paty na zemi. Jestliže už není možno dál protahovat šlachy nohou, paty se zvednou od podlahy, ne však odrazem, ale měkce a postupně. Paty se nad zemí neudržují dlouho, se z ačátkem pohybu vzhůru se okamžitě pokládají.

4) Při demi i grand-plié je velmi důležité silně otvírat kolena, tj. zachovávat úplně vytočení celých nohou, přičemž je zvláště třeba dávat pozor ne jejich horní část od kyčelního kloubu ke kolenu. Ohnuté koleno směřuje vždy je špičce nohy.

5) Ve II.pozici se paty od podlahy nezvedají, neboť tato pozice umožňuje spustit se hluboko bez zvedání pat. Nohy jsou od sebe vzdáleny na délku chodidla a toto malé roznožení je nejvhodnější pro rozvíjení jejich pružnosti. Při plié se nesmí nikdy vysazovat zadeček, neboť tím pohyb ztrácí správnou formu a nevypracovává se dostatečné vytočení v kyčelních kloubech, jehož se má dosáhnout.

6) V nejhlubším bodě plié není ani vteřina zastavení, ale ihned začíná pohyb vzhůru. “Sezením“ v plié se nejen nevypracovává svalová síla a pružnost nohou, ale naopak získává ochablost pák skoku, čemuž tanečníci říkají “sedět si na nohách“. Rovněž nadměrné množství plié je pro některé tanečnice nebezpečím. Může je „posadit na nohy“.

7) Pohyb dolů do nejhlubšího plié trvá stejně dlouho jako pohyb vzhůru a probíhá rovnoměrně.

N. Bazarovová, V. Mejová - Abeceda klasického tance

Plié znamená ohýbání, skládání a jako cvik ve výuce klasického tance dřep. Rozvíjí vytočení en dehors a pružnost dolních končetin. V demi-plié dolní končetiny s maximálně vytočenými stehny pokrčujeme v kolenou směrem ke špičkám vytočených chodidel, až dosáhneme maximálního ohnutí v hlezenních kloubech. Paty pevně spočívají na podlaze a trup zintenzivňuje protažení. Ve druhé fázi dolní končetiny stále vytočené a udržující napětí svalstva zvolna propínáme do výchozího postavení, trup nadále zintenzivňuje protažení. V demi-plié ve všech pozicích spočívají chodidla na podlaze v jedné linii, svažování na palec je nepřípustné. Paty musí pevně přiléhat k podlaze, protož tím propracováváme hlezenní klouby. Trup vzpřímený a protažený, ramenní a kyčelní klouby v jedné rovině. Váha těla je rovnoměrně rozložena na obou chodidlech, na což musíme dbát zejména ve II. a IV. pozici. Grand-plié stejně jako demi-plié rozvíjí sílu pružnost svalstva dolních končetin. Podle stejných principů demi-plié ohýbáme dolní končetiny v hlezenních kloubech tak dalece, pokud jsme schopni udržet paty na podlaze, potom paty postupně zvedáme. Do nejhlubšího dřepu klesáme intenzivním vytočením obou končetin a se vzpřímeným a protaženým trupem. Ve druhé fázi bez zadržení v nejhlubším bodě intenzivně vytočené končetiny zvolna propínáme, aniž bychom snižovali svalové napětí. Stále silně protažený trup. Paty postupně pokládáme na podlahu a grand-plié uzavíráme přes demi-plié do výchozího postavení. Ve všech pozicích váha těla rovnoměrně na obou chodidlech, paty zvedáme (ne ve II.pozici) a pokládáme zpět postupně, nikoliv prudce. Je důležité, aby co nejdéle setrvávaly na podlaze a co možná nejdříve se na ni vracely. Svažování na palec je nepřípustné.

V. Kostrovická, A. Pisarev - Škola klasického tance

Demi i grand-plié rozvíjí pružnost Achillovy šlachy, kolenních i podkolenních (?) vazů, rozvíjí elastičnost a pružnost dolních končetin, hrající zásadní roli v technice klasického tance. Důležitou roli hraje páteř, která se aktivně účastní a udržuje trup ve vzpřímené poloze, a tak rozvíjí a upevňuje svaly bederní páteře. Demi-plié je neodlučitelnou součástí skoků, elastickým a „zadržovaným“ plié začíná a končí každý skok, proto je důležité věnovat se demi-plié nejen při výuce ve všech pozicích, ale také v různých tanečních kombinacích. Nejdříve vyučujeme dlouho demi-plié, grand-plié až poté, až dolní končetiny mají dostatečnou sílu, jsou správně vytočené a páteř je správně a silně postavena. Toto všechno se upevňuje při výuce demi-plié, battement tendu i jiných základních prvků, proto přistupujeme k výuce grand-plié až po vyučení těchto základních prvků. Velká pozornost se musí věnovat vytočení dolních končetin, jinak achillovy šlachy nepracují správně a nemohou se tak správně rozvíjet. Je nepřípustné svažovat se na vnitřní stranu chodidla-velký palec. Váha těla je rozložena na obou nohách. Trup musí být držen vzpřímeně a s pocitem tahu vzhůru, páteř se nesmí prohýbat v bederní části, (jagodnyje) svaly musí být propnuté a vytažené. Kolena musí být vytočena stranou ve směru nad prsty nohou. Obě fáze plié musí být prováděny rovnoměrně bez přerušení pohybu a v momentu nejhlubšího plié nesmí být žádné zastavení, okamžitý návrat zpět nahoru. Ve všech pozicích v demi-plié paty vždy zůstávají na zemi, protože to rozvíjí pružnost Achillovy šlachy, vypracovává správné postavení nohy ve skocích, kdy odraz od země se provádí patami. V grand-plié se paty drží co nejdéle na zemi, dokud samy pozvolně opouští podlahu. Při návratu zpět se okamžitě paty pokládají na podlahu, aniž by se urychlilo tempo dopínání kolen. Obě paty se zvedají i pokládají na podlahu rovnoměrně. Po celou dobu provedení je důležité udržet vytočení chodidel a kolen. V grand-plié ve II.pozici paty zůstavají na zemi, ve IV.pozici dáváme zvlášť pozor na správně rozloženou váhu na obou chodidlech.

N. I. Tarasov – Základy klasického tance

Plié tvoří součást téměř všech prvků klasického tance. Vypracovává ohebnost, pružnost a vytočení dolních končetin, plynulé a měkké spojování jejich pohybů, stabilitu a elevaci, a tím dodává jak školnímu ta scénickému tanečnímu projevu potřebnou plastičnost. Proto je plié jedním z nejúčinnějších technických a výrazových prostředků klasického tance. Plié se dělí na demi-plié (podřep) a grand-plié (hluboký dřep). Demi-plié spočívá v tom, že z postavení na obou dolních končetinách v některé z pozic se dolní končetiny plynule ohýbají v kolenním a hlezenním kloubu, aniž se paty odlepí od podlahy. Natažení se provádí opět plynule až do úplného propnutí kolen. Každé demi-plié se provádí bez přepadávání k palci nebo k malíku, s patami pevně přitisknutými k podlaze. Kolena se při ohýbání rozevírají směrem nad špičky chodidel. Pánev je vytažena, nikoliv sevřeně stažena. Všechny pohyby dolních končetin musí být volné a pružné.

Grand-plié je rozvinutým demi-plié a provádí se rovněž na obou dolních končetinách a ve všech pozicích, na rozdíl od demi-plié s úplným ohnutím v hlezenních kloubech. Musí se provádět plynule a rovnoměrně. Ve všech pozicích s vyjímkou II. se přechází v nejhlubším dřepu na nízké pološpičky, avšak bez „sedání“ na paty. Ve II. pozici se paty neodlepují a stehna tvoří vodorovnou linku. Natahování dolních končetin začíná plynule a rovnoměrně, když bylo dosaženo nejhlubšího dřepu, bez zastavení v tomto bodě, současně s natahováním se paty stavějí pevně na podlahu (mimo II.pozice). Stejně jako u demi-plié musí být váha těla rovnoměrně rozložena na obě chodidla (nepřepadat na palec nebo malíček) a dolní končetiny musí být vytočeny. Kolena se rozevírají a pánev je vytažena.

G. W. Warren - Classical ballet technique

Demi-plié a grand-plié jsou podle tradice první cvičení prováděné u tyče v každé hodině klasického tance. Provádí se v I., II., IV. a V. pozici, často v kombinaci s port de bras, záklony, úklony, relevé a hledáním stability na pološpičkách (balance). Správný vývoj a provedení plié je nezbytným základem k tanečníkově technice. Plié je odrazovým můstkem pro všechny skoky a prostředkem k získání forsu (energie-síly) pro točení. Velmi důležitým momentem je, že zmírňuje-tlumí každý dopad poskoku a umožňuje hladké, měkké, pružné přechody mezi jednotlivými pohyby.

Při provádění plié se váha těla táhne v pocitu nahoru, kolenní klouby musí být volné, pohyb nahoru a dolu musí plynule pokračovat, bez žádného „škubání“. Specielní pozornost musí být věnována vytočení při ohýbání kolen do plié, protože při špatném provedení vytočení jsou kolena velice náchylná ke zranění.

Zásadní při provedení plié ve všech pozicích je správné postavení těla včetně vzpřímených zad-trupu. Pánev nesmí být podsazována (tlačena pod sebe) v úsilí dosáhnout většího stupně vytočení.

V grand-plié jsou paty uvolněny od podlahy co nejméně je možné, nikdy se nezvýrazňuje poloha relevé. Pouze ve II.pozici zůstávají paty na zemi a pánev při ohýbání se snižuje tak aby dosáhla úrovně kolen. „Sezení“ vzadu v nejhlubším bodě grand-plié ve II.pozici je způsobeno, když váha těla není přesně nad chodidly. Ve všech pozicích musí být váha těla přesně rovnoměrně rozložena na obou chodidlech. V tomto ohledu věnovat velkou pozornost IV.pozici. V nejhlubší bodě v V.pozici by měly být paty drženy u sebe. Nevtáčet především patu vzadu. Vždy kontrolovat správnou polohu chodidla.

S. Schorer - Balanchine technique

Plié je pravděpodobně nejdůležitější pohyb v technice klasického tance. Spojuje a svazuje jednotlivé prvky. „Všechno přichází z plié.“ - říkal G.Balanchine.

Plié je pro tanec jako dýchání pro život, nikdy nekončí a v momentě zastavení pohyb umírá, tanec končí. Demi i grand-plié jsou tedy nekončící nepřerušované pohyby. Grand plié je pokračováním demi-plié, které i v případě uvolnění pat od země nemění svoji rychlost a plynulost. Paty i po uvolnění by měly být stále co nejblíže na podlaze. Při pohybu nahoru by paty měly být položeny na podlahu co nejdříve, bez jakého-koli zaváhání či pauzy v demi-plié.

Základním smyslem plié je sebrat energii. Kolena a kotníky se ohýbají současně. Toto sbírání energie se zvyšuje pomocí „resistence“ - odporu, protitahu. Tanečník se musí naučit cítit tento protitah v každém plié, jak při pohybu dolu tak nahoru. Vytočení dolních končetin je nedílnou součástí plié. Když tanečník začíná pohyb dolu, vytáčí nohy od kyčelních kloubů, vnitřní stehenní svaly protlačuje vpřed a kolena otvírá nad prsty nohou. Při návratu zpět pocitově vytáčí ještě více - do maxima. Při grand-plié je váha těla rozprostřena ve středu přední části chodidla (in the midlle of the balls). Když se paty uvolňují od podlahy tlačí se ještě více vpřed, ale chodidla nesmí rolovat-přepadat na vnitřní ani vnější stranu. Takto se napomáhá udržet vytočení a podržení pat vpřed. V nejnižším bodě grand-plié by se zadní pata měla dotýkat přední.

Správné postavení chodidla je důležité ve všech pozicích. Mnozí učitelé doporučují širší II.pozici, aby se paty udržely na zemi v hluboké grand-plié. Balanchine ale považoval za důležitější přesnou šíři II.pozice (na délku chodidla) a tak pokud to bylo nutné vzhledem k dispozicím tanečníků povoloval uvolnit paty od země. Správná II. pozice je „silná“ pro každý následující pohyb. Široká II.pozice se může použít pro protahování, které však není cílem plié.

Plié se provádí ve stejné čase jak dolu tak nahoru, ale někdy se používá určité frázování tohoto pohybu. Po jasném poměrně rychlejším začátku, plié zpomaluje a tanečník pokračuje dolu a sbírá energii. Při pohybu zpět opět je začátek rychlejší a při dopínání kolen se zpomaluje. Tanečník v momentě pomalejšího dopínání kolen se ještě více snaží vytáčet v kyčelních kloubech. Otázka používání pat v demi-plié oproti tradičnímu názoru: Je důležité, aby děti, které se začínají učit demi-plié držely paty na zemi.V době výuky základů klasické techniky je potřeba dosáhnout kontroly nad uvolňováním pat od podlahy a je také úkolem protahovat šlachy pomocí demi-plié. V momentě kdy již pokročilí studenti a tanečníci ovládají a jsou schopni kontrolovat demi-plié, mohou pokud je to nutné uvolnit paty od země. Toto uvolnění se provádí přiměřeně k tempu zadané kombinace, přiměřeně k hloubce demi-plié a nebo se bere v úvahu délka Achillovy šlachy jednotlivého tanečníka. Je mnohem důležitější provádět dynamické, „šťavnaté“ demi-plié, než držet za každou cenu paty přilepené na podlaze. Přísné dodržování pat na zemi v případě pokročilých studentů či tanečníků způsobuje mnohem menší pohyblivost, protože demi-plié je o sbírání energie pro další pohyb během krčení kolen, ale není o držení pat na zemi. Demi-plié se nedělá v Achillově šlaše a tanečníkovo vědomí by nemělo být vedeno tímto směrem. Demi-plié je ohýbání kolen a je kontrolované ve stehnech. Paty by měly být drženy na zemi co nejdéle to jde, ale často je pořeba je uvolnit když je z hlubokého demi-plié nutné pokračovat v dalším pohybu. Také v překřížených pozicích (IV. a V.) je mnohem těžší dosáhnou hlubokého demi-plié s patami na zemi. V těchto pozicích tanečníci s krátkou Achillovou šlachou musí mírně uvolnit paty, aby dosáhli hlubšího demi-plié.

V každém případě, ať paty zůstávají na zemi nebo se uvolní, je podstatné aby váha těla zůstávala na přední části chodidel a plié nikdy nekončilo.

Zajímavé je, že Balanchine nikdy nepoužíval v hodině grand-plié ve IV.pozici, protože v této pozici se vytváří nevyhovující napětí v kolenních kloubech. Stačilo mu grand-plié v V.pozici, které buduje dostatečně stejnou sílu v nohách. Battement tendu

G. Grant - Technical manual and dictionary of classical ballet

Battement. Propínání, napínání. Battement tendu je začáteční a konečná část grand battement a je to prvek který posiluje mít správně vytočený nárt. Kročná pracující noha klouže z I. nebo V. pozice po podlaze stranou, vpřed nebo vzad, aniž by se prsty zvedly od podlahy. Obě kolena musí být propnuta. V momentě kdy kročná noha dosáhne postavení pointe tendue se vrací zpět do I. nebo V. pozice. Battement tendu může být prováděno také s demi-plié a en croix.

E. Cecchetti - Classical ballet-Cecchetti method

Základní provedení battement tendu: Obě kolena jsou protažená a směřují ven od těla. Kročná noha se pomalu vysouvá stranou do II.pozice. Chodidlo kročné nohy se zvyšuje do polohy sur la demi-pointe až pointe tendue a stejným způsobem se vrací zpět. Zde je třeba zdůraznit okamžik mezi pointe tendue a závěrem nohy do pozice, tzn. sur la demi-pointe! Táto fáze bývá u pokročilých žáků a profesionálních tanečníků často zanedbávána.

Cvik provádíme nejprve v pomalejším tempu a věnujeme správnému provedení maximální pozornost. Postupně tempo zrychlujeme. Nárt musí být v poloze pointe tendue aktivní a silně vytočený. S každým zavřením kročné nohy do V.pozice dbáme na čistotu V.pozice, paty silně tlačíme proti sobě a silně vytáčíme. , Nedovolíme aby kročná noha při závěru do V.pozice, zůstala na poloviční cestě, tedy ve III. pozici.

A. J. Vaganovová - Základy klasického tance

Tvoří základ všeho tance. Byl vynalezen tak geniálně, že se zdá, jako by jeho tvůrce pronikl až k samé podstatě stavby a funkcí šlachového aparátu nohy.

V začátcích provádíme b.t. z I.pozice, následně z V.pozice. – pravidla jsou stejná.

V. pozice pravá noha vpřed: Váha těla je na levé noze, pravá je odlehčena, sklouzne dopředu, aniž se š pička oddálí od podlahy. Pohyb začíná celá protažená noha, udržujíc vytočenou patu – pocit jakoby pohyb byl zpočátku veden patou a pak pokračoval špičkou.

Při zpětném pohybu je třeba chodidlo co nejvíce vytáčet a přesně zavřít do V. pozice. Tentýž pohyb se provádí stranou a vzad. Při pohybu stranou je třeba dávat pozor, aby noha kreslila přímku, která tvoří prodloužení vytočeného chodidla stojné nohy. Při návratu do pozice vést pohyb přesně vytočenou patou a tak udržet vytočenou i špičku.

Při pohybu vzad je třeba zvlášť dobře ovládat koleno, aby se nekrčilo a horní část nohy se udržela v plném vytočení. Je třeba dbát , aby kročná noha byla v jedné lince se stojnou.

N. Bazarovová, V. Mejová - Abeceda klasického tance

Battement tendu je napjatý pohyb, který vypracovává sílu a protažení celé dolní končetiny-nohy v kolenním kloubu, nártu a prstech. Kročnou nohu vysunujeme přímočaře a protlačujeme patu proti výchozímu postavení do určeného směru. Kročná noha je vytočená v kyčelním, kolenním a hlezenním kloubu. Při vysunutí i při závěru musí být koleno stále protažené. Stojná noha je také protažená a vytočená. Protažený trup setrvává v klidu, ramenní a kyčelní klouby v jedné rovině.

N. I. Tarasov - Klasický tanec

Cvik spočívá ve vytočeném kluzmém pohybu dolní končetiny-nohy jedním ze tří možných směrů a zpětném vrácení do výchozí pozice. Provádí se přesně po přímce vedoucí od paty stojné nohy ke špičce kročné nohy a zpět. Je možné s jistotou říci, že battement tendu je prvním prvkem, jímž se dosahuje správného propnutí celé dolní končetiny-nohy od kolena až po konečky prstů. To je velmi důležitý okamžik, neboť se sním setkáváme doslova ve všech prvcích klasického tance. Při vedení kročné nohy je velmi důležité snažit se o zvlášť přesnou a intenzivní spolupráci nártu a prstů s dobře propnutým kolenem. Sklouznutí začíná celým chodidlem, postupně se zvedá pata od podlahy. Celý pohyb musí být proveden lehce, bez opření o špičku v konečném bodě. Do výchozí pozice se noha vrací s propnutým kolenem a postupným lehkým sklouznutím ze špičky na celou plochu chodidla. Při tom nesmí docházet k pokřivení a „kroucení“ nártu a prstů. Aby se lépe udrželo vytočení vysunuje se noha vpřed patou a přisunuje špičkou. Směrem vzad se noha vysunuje špičkou a přisunuje patou. Jestliže se pohyb provádí z V.pozice vpřed nebo vzad, musíme dbát na to, aby se při návratu do výchozí pozice lehce a zároveň hned celou boční hranou dotýkala. Jestliže se pohyb provádí směrem stranou musí boční hrana chodidla kročné nohy rovnoměrně sklouznou po boční hraně chodidla stojné nohy, která musí být v každém případě propnuta v koleně, zachovávat vytočení a stát celou plochou chodidla na podlaze. Váha těla je po celou dobu na stojné noze, trup je vzpřímený, ramena rozložená a volně spuštěná.

S. Schorer - Balanchine technique

Přesné vysouvání a zasouvání chodidla do pozice je základem a jednou z nejpodstatnějších dovedností Balanchinovy propracované práce s chodidly. Je nezbytné udržet jak maximální možné vytočení kročné nohy a chodidla po celou dobu provádění BT, tak maximální možné vytočení stojné nohy a udržení váhy nad bříšky prstů stojné nohy (není žádoucí mít váhu rozloženou nad celým chodidlem nebo nad patou). Prsty se lehce dotýkat podlahy (hladit ji), přičemž nárt- metatarsální kůstky držet nad podlahou. Důkladně zavírat nohu zpět do pozice. Maximálně propnutá kročná noha i nárt v jakémkoli tempu. Dokázat rychle začít i ukončit pohyb.

V mnoha školách jsou studenti vyučováni při nácviku BT dopínat nárt přes demi-point a vracet se do výchozí pozice opět přes demi-point. Soustředí se tak na pokládání metatarsální části chodidla. Naproti tomu Balanchine vypozoroval, že tanečníci při skocích nebo po doskoku do plié neprocházejí přes přesný demi-point. Proto učil mít představu BT, které je děláno v kotníku, nechtěl BT přes demi-point.

BT stranou z I.pozice je nejjednodušší způsob jak se naučit korektní umístění (pozici) kročné nohy stranou přímo vedle stojné paty.

BT vpřed a vzad z I.pozice vyžaduje pohyb celé nohy po diagonále tak, že prsty dosáhnou středové linie těla. Toto vede k jasnější uvědomění si její pozice. Běžnou chybou při BT z I.pozice vpřed je nechat prsty kročné nohy zakončit pohyb na úrovni jejího boku nebo na úrovni paty stojné nohy.

Nejvhodnější je úroveň středové linie. Je to proto, že V.pozice je vlastně základní pozice, do které se nejčastěji tanečníci vrací a ze které následuje největší množství dalších pohybů (kroků). Když tanečník vychází z V.pozice vpřed nebo vzad musí stojná noha zůstat ve středové linii těla. Detaily pohybu chodidla a kotníku jsou při BT stejné jak v I., tak v V.pozici.

Při BT z V.pozice vpřed vede pohyb pata a prsty následují. Pata vede vnitřní svaly nohy vpřed, odlepuje se od podlahy, konečky prstů zlehka hladí podlahu. Prsty se dopínají ke středové linii těla, kročná noha je zcela propnutá. Chodidlo je propnuté, klenba nahoře, prsty tlačí proti plosce chodidla. Chodidlo je propnuté v jedné linii s nohou, pata směřuje nahoru. Když má tanečník váhu nad bříšky prstů stojné nohy, BT vpřed je ve správné pozici a hlavu drží přímo vpřed, prsty kročné nohy jsou přímo před nosem.

Při BT z V.pozice stranou, prsty začínají pohyb, vedou nohu do strany, pata je protlačována vpřed jakmile se odlepuje od podlahy a jakmile se chodidlo v kotníku začíná dopínat. Prsty se opět velmi lehce dotýkají podlahy a jsou v jedné linii s patou stojné nohy a v opozici s ramenem. Po celou dobu je udržováno maximální vytočení. Při BT vzad vedou kročnou nohu prsty ke středové linie těla, která se nachází přesně za páteří tanečníka. Při zavírání je kročná noha vytočena tak, že ukazuje vnitřní stranu od stehna až po patu. Toto je možné jen pokud se noha v kyčelním kloubu otevře-uvolní.

Kvalita kročné nohy je stejná ve všech třech směrech a také stejně vypadá. Je tomu tak proto, že tanečník udržuje maximální vytočení, které prezentuje vnitřní strana celé kročné nohy. Aby toho bylo dosaženo při BT vzad, musí být kyčle pracující nohy uvolněna. Toto je opak tradičnějšího vyučování.

Sled pohybů je při návratu z každého směru do V.pozice přesně opačný. Návrat chodidla je zpět do V.pozice, ne do podlahy.

Tanečníci nezavírají přes demi point, metatarsální část chodidla zůstává nadzvednutá a pouze bříška prstů se lehce dotýkají podlahy do té doby, než se celé chodidlo zavře do V.pozice. Pata je lehce položena na zem až když se kročná noha dostane do plně zakřížené V.pozice. Váha je stále nad bříšky prstů stojné nohy.

Z otevřené polohy vpřed prsty vedou nohu zpět do pozice, pata zůstává vpřed. Tanečník by měl mít pocit, jakoby zakrýval chodidlem kročné nohy chodidlo stojné nohy. Z otevřené polohy vzad vede nohu pata kročné nohy, ta by měla dosáhnout malíčku stojné nohy těsně předtím nebo ve stejném okamžiku kdy se palec kročné nohy dotkne paty stojné nohy. Tanečník by měl mít pocit jakoby schovával kročné chodidlo za chodidlo stojné nohy. Kročné chodidlo je umístěno v V.pozici velmi lehce. Vypadá to, jakoby měl tanečník rovnoměrně váhu rozloženou na obou chodidlech, ale váha zůstává při sérii BT jednou nohou výhradně nad stojnou nohou. Váha je přenesena opět na obě chodidla až na konci cvičení. Je důležité věnovat pozornost čitelnému zastavení nohy v V.pozici před opětovným výsunem oproti jejímu pouhému odražení z V.pozice. Při pomalém, středním a středně rychlém tempu se noha vždy vrací do výchozí pozice. Jen pokud je tempo velmi rychlé natolik, že není dostatek času na položení paty ve výchozí pozici, je chodidlo přivedeno co nejblíže a důraz je kladen na dopnutí nártu ve výsunu. V každém případě však tanečník musí zastavit v V.pozici, nebo se o to alespoň před změnou směru pokusit; toto zastavení nebo pauza "oznamuje" změnu. Přesná V. a I. pozice, přesné směřování kročné nohy vpřed, stranou a vzad, nepatrný kontakt kročné nohy s podlahou, nepřecházení přes demi- point a plně propnutý nárt vedou k preciznosti!

 


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťte jej prosím.


Podobná témata

Suchá příprava příprava obecně
1 Baletní příprava základy / Baletní příprava I. / II. / III. / IV. / V. / VI. / VII. / VIII. / IX. / X. / XI. / XII. / XIII. / XIV.

Související témata

Gymnastická příprava - v období suché přípravy
Rytmická a pohybová teorie
Skladba
Baletní příprava základy / Baletní příprava I. / II. / III. / IV. / V. / VI. / VII. / VIII. / IX. / X. / XI. / XII. / XIII. / XIV.
Choreografie
Praktická choreografie
Pádové techniky