m2 m1

Baletní příprava II. Základní postavení.

 

Baletní příprava by v tréninkovém procesu krasobruslení neměla v žádném případě chybět. Již od samého začátku zařazujeme do baletní přípravy správné držení rukou a nohou. Nezapomeneme ani na různá odrazová cvičení spjaté se správným držením těla.

Prvky baletní techniky vycházejí z několika základních pozic rukou a nohou. Poloha rukou má v krasobruslení veliký význam. Dokresluje zakončení póz a tak pomáhá při skocích. Základní pozice rukou jsou tři, ale existují i další pozice rukou, které vznikají kombinací tří základních pozic.

Základních pozic nohou je pět. Všechny pozice vyžadují vytočení nohou z kyčelních kloubů, aby nedocházelo k rotaci kolen či kotníků a tím k jejich přílišnému opotřebení. Vytočení závisí na tělesných dispozicích cvičence, avšak do velké míry se dá nacvičit.

Základní postavení těla

Nejdůležitějším aspektem je bezesporu správné postavení, držení a používání těla a s tím spojené správné rozložení váhy těla na dvou, nebo na jedné noze. Tyto aspekty umožňují dosáhnout stability, která je pro zvládnutí náročné techniky klasického tance zásadní. Tanečník se musí pohybovat s jistotou, nesmí ztrácet rovnováhu.

Zanedbání precizní výuky správného postavení těla vede k pozdějším technickým nedostatkům, často může vést i ke zranění a také zabraňuje tanečníkovi dosáhnout pocitu jistoty a pocitu svobodného pohybu. Kontrole držení těla je nutné se věnovat průběžně, protože čím je probíraná látka těžší a složitější, tím obtížnější je zachovat správné postavení. Je velmi těžké dosáhnout stability nejen na celých chodidlech, ale pro tanečníky klasického tance především na pološpičkách a samozřejmě u dívek na špičkách. Velice obtížné je neztratit stabilitu při dopadu po skoku na jednu nohu, zejména ve velkých skocích nebo po skocích s otáčením ve vzduchu. Jistota a stabilita - aplomb je také základním předpokladem k dosažení virtuozity v pirouettes. Také i v profesionálním baletním tréninku je důležité vědomě zařazovat cvičení a prvky, které napomáhají stále znovu si uvědomovat správné postavení těla a správné rozložení váhy na obou i na jedné noze. „Alfou a omegou“ technické dovednosti je tedy správné dosažení stability společně se správně vedeným, koordinovaným pohybem.

Principy upatňované v základním postoji těla tanečníka – alignment

Správné postavení a používání těla tanečníka musí být vnímáno jako koordinované držení, jakési vědomé organizování všech částí těla kolem vlastní osy, kdy každá část těla má svoji funkci. V současné době se i v klasickém tanci stále více preferuje výraz převzatý z moderních tanečních technik, ALIGNMENT, jako určité synonymum k postavení těla. Tento pojem svým významem více vystihuje jemný proces souhry jednotlivých částí těla než statický postoj. Účinný způsob jak zjistit aktuální postavení těla je sledování těla z profilu. Osa těla by měla probíhat od hlavy přes ucho, rameno, bok, koleno až do oblasti mírně před kotníkem. Pokud se některý z těchto bodů vychyluje, znamená to nějaký problém v držení těla.

Ve výuce klasického tance se k dosažení esteticky správně postaveného těla často používá výraz „vytáhni se“. Na těle však nemáme žádný sval, který by nás vytahoval vzhůru, ale máme svaly na přední a zadní části těla, které svou vzájemnou funkcí „stlačují“ tělo a dochází spíše k jakémusi vytlačení než k vytažení. Můžeme si také představit břemeno na hlavě, které je vytlačováno vzhůru, nikoli vytahováno. Pro tanečníka pocit vytažení by měl znamenat jakoby chtěl jít na pološpičku. Nesprávné vytahování, které není založeno na pocitu odtlačování se od podlahy, často nepřispívá k dobrému alignment a efektivitě pohybu. Takto nesprávně „vytažené“ tělo se nadzdvihne a ztuhne a to přináší mnoho problémů. Ztrácí se kontrola nad tělem a dochází k většímu svalovému napětí. Problém pocitu lehkosti, když se tanečník nesprávně vytáhne je přesně opačný. Aby se tanečník mohl tzv. odlehčit, musí přijmout svoji váhu a využít pocitu působení zemské přitažlivosti. „Když pocítíš svoji váhu, získáš kontrolu.“ (E.Franklin-Dynamic Alignment Trough Imagery). Jelikož veškerá práce s tělem je řízena Centrální nervovou soustavou, je zásadní jaký „program“ uložíme v této nervové soustavě. Pokud tento „program“ zahrnuje především správné postavení chodidel na třech bodech odkud vychází zásadní signál pro správně vzpřímené tělo, pokud zahrnuje princip odtlačování se od podlahy a zároveň pocit dosažení hlavou stropu, svaly začnou lépe fungovat a vytvářet optimální alignment. Angličtina používá pro tento princip výraz „push & reach“, který krátce a výstižně ilustruje opoziční pocit odtlačení a dosažení.

Z pedagogického hlediska bychom měli opravování špatného postavení těla vnímat jako usměrňování těla jako celku, protože vše je propojené a hlavní problém se většinou nenachází tam kde je to nejvíce viditelné. Snaha opravovat držení těla lokálně neřeší jádro problému a má za následek, že jiná část těla se špatně nastaví. Např. oprava typu zastrč břicho způsobí nahrbení ramen nebo silně protlačená kolena (mylná představa dopnutých kolen) způsobí vystrčení hrudníku. Pokud nevnímáme tělo jako celek, ale opravujeme pouze určité partie, dochází k svalovému přepětí a jiné partie jsou naopak povolené. Většina tanečníků má problém s přílišným přepětím a aktivizováním svalů, proto je stále třeba hledat jak efektivně pracovat s tělem s použitím co nejmenší síly. Tanec je harmonie mezi „držením a uvolněním“, ale je těžké tuto harmonii nacházet. V této souvislosti je důležité si uvědomit, že přílišná aktivace, ale i přílišné uvolnění vedou většinou ke zranění.

Noha – chodidlo

Chodidlo představuje v tanci nejdůležitější a nejčastější spojnici těla se zemí. Umožňuje pohyb těla po prostoru a je hlavním momentem v ukotvení těla v podlaze, kdy chodidlo uchopuje-zachycuje podlahu. Je nutné, aby v uchopení podlahy bylo celé chodidlo rozvinuté, nejen prsty nohy, jak tomu často bývá. Veškerý tlak a energie se soustřeďuje právě v chodidle. V klasickém tanci správné postavení chodidel, společně s energií odtlačování od podlahy, ovlivňuje vytočení v kyčelních kloubech i postavení celého těla. Chodidlo se skládá z vnější a vnitřní podélné klenby a z příčné klenby. Tyto tři klenby vytvářejí jakýsi „kupolovitý“ trojúhelníkový základ.

Z anatomického hlediska známe teorii „tří opěrných bodů“, které vytváří kontakt se zemí:

  1. pata-kost patní
  2. palec-palcová kost
  3. malík-malíková kost

Tyto tři body mají analogii s obloukem, kdy žádný oblouk nemůže být nosný, pokud nemá pevné pilíře, které jsou v případě chodidla zpevněny především svalovou aktivitou, ne pouze, že se opírají o zem. Vědomé odtlačování od tří opěrných bodů nastartuje vzpřimování těla, aktivně zapojí hluboké vnější rotátory v kyčelním kloubu a díky tomu je hlavice kosti stehenní ve vnější rotaci a to umožňuje vytočení. Při ideálním postavení těla a pro dobrou stabilitu se váha rovnoměrně rozkládá mezi tyto tři body i když pocitově se váha těla soustřeďuje více na přední část chodidla (body pod palcem a malíkem) s tím, že bod pod patou je stále velmi aktivní. Pro rychlý pohyb z místa, tzn. pro rychlé přenášení váhy těla z nohy na nohu, je toto rozložení váhy nezbytné, umožňuje dosáhnout potřebnou pružnost a rychlost ve smyslu odvíjení chodidel od podlahy. Ve většině případů problém špatného postavení těla začíná u nesprávného postavení a zapojení chodidel!!!

Kyčle - kyčelní kloub - vytočení en dehors

Jedním ze základních principů techniky klasického tance je vytáčení dolních končetin-nohou, tedy princip en dehors, který ve francouzské terminologii znamená „ven“. Bohužel velmi často, jak studenti, tak i profesionální tanečníci, vytáčejí nohy především v oblasti nohy od kotníku dolů, což je pro správný a zdravý vývoj tanečníka nežádoucí. I když limit vytočení je dán hloubkou kyčelní jamky, je možné, ovládá-li tanečník správně svaly umožňující vytočení (existují pomocné cviky, které mohou posílit funkci těchto svalů), že postupem času může dojít i u méně disponovaných jedinců ke zlepšení vytočení. Ale i ti, kteří jsou obdarováni velkou flexibilitou kyčelních kloubů, musí ovládat svaly kolem těchto kloubů, protože tyto svaly nejen, že vytáčejí nohy, ale zároveň stabilizují a upevňují správné postavení pánve a dolních končetin-nohou. Důležitou svalovou skupinou, která vytáčí nohy, jsou svaly okolo kyčelního kloubu – rotátory, zejména šest hlubokých rotátorů, které v zásadní míře ovlivňují především vnější rotaci.

Těchto šest rotátorů má různý počátek na zadní části pánve a upínají se společně k velkému chocholíku kosti stehenní, tím pádem jejich anatomická poloha jim dává vynikající mechanické předpoklady pro vnější rotaci kosti stehenní v kyčelním kloubu. Tzn.vnější rotaci celé nohy.

Současně tyto svaly ve velké míře stabilizují postavení (vytočení) nohy a zároveň stabilizují postavení celé pánve. Je možné říci, že jsou klíčové v celém posturálním programu. Pro tanečníka jsou tedy maximálně důležité a v klasickém tanci můžeme označit jejich pochopení a používání za jednu z priorit v celkovém systému správného postavení a držení těla.

Další skupinou, která se z části podílí na vytočení jsou vnitřní stehenní svaly – adduktory. I když tyto svaly již podle názvu především provádějí addukci (přitažení) a také v některých případech způsobují vnitřní rotaci, tak jsou také zapojeny i při vnější rotaci kosti stehenní na kterou se upínají. Tanečníci jsou vedeni k tomu používat vnitřní stehenní svaly, ale často se jim to nedaří a mnohem více zapojují přední stehenní svaly, zejména velký čtyřhlavý sval, jehož funkce je především extenze celé nohy. (Zapojení tohoto svalu je pro tanečníka zásadní např. při zvedání nohy vpřed.)

Další důležitou skupinou svalů jsou sedací-hyžďové svaly (velký, střední, malý), které nejsou zásadní v principu vytáčení, jak se někdy předpokládá. Je pravda, že se také v malé míře na vytáčení podílejí, ale hlavně jsou zapojeny, aby cítili a kontrolovali vytočení, a aby pomáhaly stabilizovat tělo ve vytočené pozici. Jejich význam by se neměl přeceňovat vzhledem k vytáčení nohou. Pokud tanečník nepřiměřeně zapne hyžďové svaly ještě předtím než aktivuje princip „push & reach“ zablokuje kyčelní klouby, které pak už nejsou schopné se v průběhu následujícího pohybu dostat do správné vytočené polohy. Vytáčení nohou musí být chápáno jako nekonečný pohyb, který je nejvíce rozpoznatelný v oblasti stehen, a proto je třeba umět ovládat hluboké rotátory kolem kyčelních kloubů pomocí vnitřních stehenních svalů!!!

Je třeba si také uvědomit rozdíl v chápání vytáčení stojné a kročné nohy. Pokud stojíme jednou nebo oběma nohama na zemi dochází k vytáčení en dehors aktivací rotátorů, což v tomto případě znamená pohyb pánve, protože vnější rotátory jsou rozloženy mezi kostí stehenní a pánví. Dojde-li k aktivaci rotátorů pohybuje se vždy volný konec svalu, v tomto případě začátek svalu na pánvi.

Pohyb vytočení stojné nohy tedy sledujeme na pánvi, která se při vytáčení pohybuje – vyrovnává správné postavení pánve. Pohyb vytočení kročné nohy, opět aktivací rotátorů, sledujeme na rotaci celé nohy v kyčelním kloubu.

Pánev-těžiště

Správné postavení pánve zabezpečuje oporu v centru těla a je závislé na správném nastavení -„zaosení“ dolních končetin-nohou od chodidel vzhůru. Centrum těla se stává jakýmsi iniciátorem pohybu, který se pohybuje po prostoru a nese sebou ostatní části těla.

Břišní a zádové svaly společně s pánevním dnem a tlakem v břišní dutině pomáhají udržovat a zabezpečovat stabilitu páteře. Tanečník je od začátku výuky veden k tomu, že musí „držet břicho“, které by mělo působit jakoby vtažené do těla, ploché, musí splňovat estetické požadavky. Čím více se však vtahuje břicho „do těla“, dochází často k podsazení pánve a klouby v horní části trupu jsou méně zpevněné a správně nastavené -„zaosené“.

Pro mnoho tanečníků je přirozené nadechovat se více do hrudníku, vtahovat břicho a žaludek dovnitř k páteři a tak se automaticky zadrží dech a celá horní část trupu, včetně krku ztuhne. Jestliže je však celé tělo správně nastavené, nemůže dojít k zatahování břicha a vystrkování hrudníku. Jakýkoli lokální pohyb vedený horizontálním směrem, nikoli vertikálním, má za následek snahu posunout základní tlak-sílu mimo opěrnou bázi (chodidla) a tak se naruší přirozený program vzpřímení a tím pádem stabilita těla.

Při správném dýchání hrudník a celá horní část trupu zůstanou uvolněné, spodní část trupu je pevná a stabilní. Jedině pokud je tělo dobře nastavené – má správné alignment, dochází ke správnému dýchání, které umožní tanečníkovi pohybovat se svobodně, lehce a přirozeně.

Páteř

Pro správnou stabilitu je také důležitá funkce páteře. Jedním z předpokladů dobré funkce páteře je její schopnost stabilizace polohy při její zachované flexibilitě. K tomu je důležité si uvědomit, že svaly trupu můžeme rozdělit na lokální a globální, tedy vnitřní (hluboko uložené) a vnější (povrchové). Lokální svalový systém zahrnuje svaly hluboké, které jsou nejblíže páteřním kloubům. Tyto svaly jsou schopny kontrolovat meziobratlový vztah spinálních segmentů a jejich držení má tedy úzký vztah k vnitřní stabilitě. Globální svalový systém zahrnuje velké, na povrchu uložené svaly trupu. Jejich hlavní funkcí je vyrovnávat zátěž působící na trup tak, aby zbytkové síly, které se přenáší na páteř, hlavně na její bederní část, mohly být zvládnuty lokálními svaly bez poškození páteřních struktur. Tyto globální svaly tak zajišťují stabilitu celkovou. Z toho vyplývá, že správné uvědomění si držení páteře, zejména lokálními svaly, umožní správné držení trupu a to bez jakéhokoli zbytečného přepětí, bez zbytečného zapínání svalů, které držení trupu nepomáhají. (Toto pochopení svalové funkce související s držením páteře je nejen pomocí ke stabilitě, ale souvisí také s bolestivými problémy zad). Pochopit a naučit se jak ovládat svaly, které pomáhají stabilizovat páteř je velmi složité. Většina tanečníků vnímá své tělo a svaly pouze povrchově a z toho vzniká takový „silový přístup“ k vlastnímu tělu. Tento silový přístup je také nesprávně chápán v kvantitě pohybu místo v jeho kvalitě. Není důležité provádět určitý prvek mnohokrát za sebou, ale je důležité ho provádět kvalitativně správně.

Základní postavení těla v jednotlivých bodech

Stojíme rovně obličejem vpřed – mírně vytočená I. pozice, paže podél těla

Postavení chodidel

Obě chodidla jsou rovnoměrně rozložena-rozprostřena na podlaze, váha těla na „třech bodech“ – palec-malík-pata, je nepřípustné svažovat se na vnitřní nebo vnější hranu chodidel. Osa těla probíhá přesně středem těla.

Postavení dolních končetin - nohou

Oba kotníky, včetně Achillovy šlachy, se táhnou v pocitu vzhůru. Zejména vnitřní kotník musí cítit velký tah vzhůru („vysoká klenba“), jinak je nebezpečí svažování se na vnitřní klenbu chodidla. (Zvedneme prsty od podlahy při zachování všech „tří bodů“ na podlaze a tak docílíme správného postavení klenby). Lýtkové svaly směřují v pocitu dopředu a nahoru.

Kolena jsou protažená (ne „prolomená“ směrem vzad), čéšky jsou mírně zvednuty (nejsou ale v přepětí), vnitřní a vnější část kolen, stejně tak jako zadní, jsou silně taženy vzhůru. Svaly stehenní, které jako bychom v pocitu přitlačovaly ke stehenní kosti, opět silně táhneme vzhůru. Vnitřní stehenní svaly otvíráme směrem ven (en dehors) a zadní stehenní svaly táhneme směrem nahoru (v pocitu směrem do sedacích svalů).

Stejně tak jako kolena nesmí být tyto svaly v přepětí. Všechny svaly na nohou cítíme ve stálém tahu vzhůru pomocí odtlačování se od podlahy, kdy váha těla je rozložena do tří bodů, které udávají kvalitu celého vzpřímeného držení těla!

Postavení trupu

Nedůležitější je uvědomit si páteř, která prochází středem těla, je tedy jeho osou. Musí být tažena stále v pocitu vzhůru a musí si zachovat své přirozené esovité zaoblení. Boky jakoby prodlužovaly nohy v pocitu vzhůru.

V žádném případě nesmí dojít k podsazení pánve směrem dopředu, jinak dojde k zakulacení bederní části páteře a tím pádem k narušení celé linie zad a vertikály celého těla. (Podsazení pánve vzniká nesprávným zapojením sedacích svalů). Svaly podél kyčelních kloubů (vnitřní hluboké rotátory) stahujeme směrem k sobě-dovnitř (zásadní moment pro vytáčení nohou), sedací-hyžďové svaly nikdy nestahujeme silně k sobě (mylný dojem, že tak vytočíme nohy). Břišní svaly držíme v pocitu dovnitř a nahoru, aniž bychom vytvářeli napětí.

Pas cítíme a vtahujeme ze všech stran dovnitř (úzký pas) a současně jej protahujeme vzhůru, aby se zvětšil prostor mezi pupkem a hrudníkem. Hrudní páteř a zadní část žeber vtáhneme více dovnitř těla. Klíční kosti roztahujeme stranou do šířky, uvolněním žeber rozšíříme hrudník, v pocitu jako bychom se „otevřeli“. Ramena jsou volně spuštěna dolů, visí na krku, nezávisle na pohybu žeber. Lopatky směřují dolů (pracují svaly na bocích trupu), jako bychom je stahovali k pasu, ale při tom je musíme roztahovat od sebe do šířky, do plochy. Celá oblast lopatek musí působit rovným, plochým dojmem. Paže visí svisle a absolutně volně podél těla, v lokti jsou povolené, dlaně směřují k tělu.

Postavení krku a hlavy

Krk vychází mezi lopatkami a musí působit dlouhým vytaženým dojmem, krční svaly nesmí být v přepětí. Poloha krku závisí na pružnosti horní části páteře. Pohneme-li horní hrudní páteří dopředu krk se protáhne. Hlava, která spočívá na krku a je vlastně jeho prodloužením, má svoji osu a tu je nutné si uvědomovat když hlavou otáčíme, či ji jenom držíme v rovné poloze. Temeno hlavy cítíme v pocitu vzhůru. Obličej je uvolněný, pohled očí směřuje vpřed. V tomto základním postoji tanečníka je nutné pochopit, že pravá i levá část těla, stejně jako přední a zadní část, by měli být vyrovnané, navzájem paralelní. Současný rovnoměrný tah obou stran těla, který vychází ze stejné úrovně a má podobnou intenzitu a délku, rozvíjí harmonii pohybu. Toto vyvážení umožňuje představu, která navozuje rovnováhu zemské přitažlivosti, navozuje pocit lehkosti a také určitého vnitřního klidu. Tento klid je bezpochyby (při jeho správném pochopení) určitým výchozím bodem k pochopení harmonického pohybu, který cílem každého tanečníka. Během základního postoje pravidelně a vědomě dýcháme. Pokud máme správně nastavené držení těla od tří bodů na chodidlech pomocí principu push & reach dochází ke správnému přirozenému dýchání. Správné dýchání je dalším nezbytným momentem v práci tanečníka a je zatím nejméně prozkoumaným odvětvím.

 


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťte jej prosím.


Podobná témata

Suchá příprava příprava obecně
1 Baletní příprava základy / Baletní příprava I. / II. / III. / IV. / V. / VI. / VII. / VIII. / IX. / X. / XI. / XII. / XIII. / XIV.

Související témata

Gymnastická příprava - v období suché přípravy
Rytmická a pohybová teorie
Skladba
Baletní příprava základy / Baletní příprava I. / II. / III. / IV. / V. / VI. / VII. / VIII. / IX. / X. / XI. / XII. / XIII. / XIV.
Choreografie
Praktická choreografie
Pádové techniky