m2 m1

Pravidla kompozice krátkého programu

 

Krátký program párového bruslení prezentuje sebou kompozici, úkol který - napomáhá ke kvalitnímu provedení prvků, předepsaných předpisy závodů, v rámcích jediné hudebně - choreografické skladby. Proto při stavbě programu trenér musí především propojit prvky a tak je rozmístit na plochu, aby nájezdy a výjezdy k nim byly pro krasobruslaře co možná nejlépe proveditelné a předepsané prvky co nejlépe víditelné pro rozhodčí komisi.

Prvky krátkého programu musí být organicky spojeny s tanečním pohybem, s pohybem umělecké gymnastiky, a s hudebním doprovodem. Hudba je svazujícím článkem mezi prvky programu a choreografií.

Pohyb v krasobruslení vychází z klasických a národních tanců a jejich variací uzpůsobené zláštností skluzu krasobruslařů.

V choreografické adjustaci programu třeba přebírat co nejvíce charakteristických tanečních prvků, které pomáhají odhalit osobitost krasobruslaře, napomáhají rozvoji výrazových prostředků, pohybové kultury.

Vytváření programu podle charakteru zvolené hudby formuje její styl. Styl programu značně určuje jeho vyzrálost.

Při tvorbě krátkého programu je třeba respektovat základní zákony tvorby kompozice: zákony jedinečnosti, kontrastu a stupňování.

Pravidlo jedinečnosti předpokládá vytvoření programu jako jediného celého v jedinečném stylu, souladu jejich kombinací, jedinečnou náročnost.

Pravidlo kontrastu využívá rozdílnosti prvků skladby, tak jako změny pohybu, časo - prostoru a dynamiky. Vysoké pozice jsou spojujovány s nízkými v kombinace kroky, například po přímce, kdy nízký výpad nebo vysoký kmih vpřed nebo stranou kontrastuje se svislou pozicí těla krasobruslaře. Napětí pohybu rukou v postoji ve výjezdu ze zvedačky se střídá s uvolněnými. Zejména výrazně se zákon kontrastu projevuje ve změmě rychlého tempa pohybu s uvolněnými, nebo statickými postoji, vysokou, nebo nízkou rychlosti skluzu, změnou rytmu pohybu. Pro rozdělení kombinací je žádoucí dokončovat jich pózu, které, jak body nebo zvolací znak v nabídce, ukončuji určité myšlenka.

Pravidlo stupňování se projevuje ve zvyšování rychlosti, tempa pohybu, ve výběru takové posloupnosti prvků, které odráží tuto zákonitost. Aby krátký program neunavil vlastní monotónností, obvykle v průběhu kombinací se dvěma - třemi prvními prvky, je třeba určit růst a vrcholení. V průběhu kombinace s jedním-dvěma prvky uprostřed - dochází k ubývání rychlosti. , tempa pohybu, předchozí následuje rozvoji opakovací vrcholení v dvou následujících kombinaci. Střídání tohoto pravidla v kompozici se může jevit jako oddělení každé kombinace.

Struktura krátkeho programu je jednoduchá: úvodní část, hlavní část a finále. Vzhledem k limitaci času programu je úvodní část a hlavní část krátká - maximálně dva hudební takty. Obyčejně se úvodní část skládá ze startovací pózy a jednoho - dvou úvodních kroků, po kterých začíná rozjezdem provedení prvního prvku. Finále nejčastěji představují přípravné kroky k zastavení, zastavení a finálový postoj.

Při vytváření základních částí programu je třeba vzít v úvahu kulminaci, abychom se vyhnuli monotónnosti. Kompozice základní části zahrnuje vypracování kombinace s prvky, zpracování rytmické struktury jednotlivých kombinací a celého programu a choreografické ztvárnění programu v souladu s hudbou.

Každý prvek kombinace má upravenou pózu ve vjezdu a výjezdu z prvku, která kontrastuje ve spojení s dalšími prvky. Doporučuje se vyčlenit kontrastní pohyby začátek a konec kombinace, zvláště pokud jsou shodné se začátkem a koncem hudební věty. Na rytmické struktuře záleží celkový dojem. Kombinace pravidelného a nepravidelného rytmu umožňuje vyhnout se monotónnosti, primitivnosti a jednotvárnosti. Taktéž může vytvořit dojem přílišné složitosti a roztrhaného rytmu. Při plnění prvku není třeba rytmickou stavbu obměňovat, aby se neporušila jeho technika. Rytmické pestrosti docílíme ve spojení s přípravnými a dokončovacími pohyby prvku.

Pro dosažení struktury rozmanitosti, tempa, rytmu a choreografického zpracování kombinací a celého programu, se musíme snažit, aby mnohotvárnost nevystupovala na rámec stylistické jednoty diktované hudbou.

Při zpracování programu je nutno se neustále orientovat na mantinel rozhodčí komise, nez ohledu na to, že jsme ze všech stran obklopeni diváky. Taková orientace umožňuje předvést program rozhodčím v tom nejlepším světle a přidat na celistvosti programu. Je třeba pečlivě vybírat úhel pohledu na rozmístění každého prvku, jelikož každý prvek se lépe vnímá v určitém úhlu pohledu.

Některé rady k rozmístění prvků na ploše:

  • Společné rotace a spirály smrti je vhodné umísťovat na podélné ose, ve vzdáleností vyznačené modrou linii, a odloučené rotace - souměrně s podélnou osou v téže vzdálenosti.
  • Zvedačka je dobře sledovaná, je-li umístěna polél mantinelu naproti rozhodčíc. (zvedačky s rozjezdem vpřed), nebo na diagonále z levého horního do pravého dolního rohum (zvedačky s rozjezdem vzad). Při takovém rozmístění prvku je dost prostoru pro rozjezd a výjezd ze zvedačky.
  • Rozjezd do odloučeného skoku odloučeně a samotný skok je nutno orientovat tak, aby partnerka byla v popředí mantinelu s rozhodčí komisí.
  • Kroková ombinace musí být orientována směrem k mantinelu s rozhodčími.
  • Doporučuje se neumisťovat do střední třetiny plochy rozjezdy, ale posunout je k bočním mantinelům.
  • V případě, diverzifikace pohybu mezi pravým a levým mantinelem, si musíme uvědomit, že pohyb kolmo k mantinelu rozhodčí komice ve střední třetině plochy, stírá dojem rychlosti.
  • Z taktických důvodů pro « zamaskování » některých chyb je vhodné rozmístit prvek v takovém úhlu pohledu, nebo na v takové místo na ploše, kde není až tak viditelný. Např. při posunu partnerů v bočním směru při odloučené rotaci, lze posunout rotaci ke krajní třetině plochy, nebo umístit ve střední třetině rovnoběžně s podélnou osou. Při přibližování, nebo vzdalování se od sebe během odloučeně rotace, je výhodné umístit prvek ve střední třetině plochy. Tento způsob rozmístění lze využít i pro odloučené skoky, zejména když je vzájemný posun partnerů značný. Při rozdílných délkách letu ve skocích v žádném případě není třeba umísťovat skok k podélnému mantinelu, na proti rozhodčí komisi.

Zahajovací a finální pózy v krátce programu musí odpovídat charakteru hudby, být zapamatovatelné a esteticky vyzrálé - jako takové pózy obvykle využívají statickou rovnováhu. Ty jsou představován jako pózy na jedné, nebo obou nohách, odloučené, nebo společné. Nejobtížnější jsou ty na jedné noze. Pózy typu stání jednoho, nebo obou partnerů na kolenou, výpad slouží ke stylizaci programu. Hojně jedním a týžm postojem začíná a končí program. Na obr. níže jsou ukázány nejčastější varianty zahajovacích a finálových póz, se kterými se můžeme setkat v programech špičkových párů.

choreografie1
Zahajovací pózy
choreografie2
Finální pózy

Sestavení krátkého programu vyžaduje tvůrčí přístup, znalosti trenéra, choreografa a borce improvizovat. Nicméně pouhá znalost principů kompozice, využítí mnohotvárnosti prostředků, osvojování praktických zkušeností pomůže trenéru správně sestavit krátký program, který umožní předvést technickou a interpretační stránku krasobruslaře, a odhalí jeho osobitost..

Hudební doprovod.

Podkladem pro skladbu krátkého programu je hudba. Na hudební materiál, ze kterého později bude sestavený hudební doprovod krátkého programu, vyvstává řada požadavků.

Hudba musí být výrazná, musí mít zřetelné hudební téma a hlavně vyhovovat individuálnímu provedení - dynamika, vznešenost, temperament, úroveň technického provedení, technika bruslení a vyskoký stupeň rozvinutého hudebního vkusu. V základu kompozice je žádoucí vybrat vhodné hudební dílo, jelikož čas, určený pro krátký program nedovoluje logicky propojit fragmenty několika hedebních skladeb a vložit je do nové hudební skladby.

Při tvorbě hudebního doprovodu z nejrůznějších částí do jediného celku, je velmi důležité se držet logiky rozvíjení hudebního tématu a při tvorbě z nejrůznějších hudebních provedení vybrat to provedení, které je blízké žánru, instrumentaci a způsobu provedení.

Jako hudební doprovod se používá hudba nejrůznějších žánrů. symfonická, populární (s nejrůznějšími aranžmá) a lidová.

Hudba se převážně vybírá v rychlejším tempu, neboť většina prvků krátkého programu vyžaduje vysokou rychlost skluzu.

Pro získání kontrastu provedení se často vybírá, nebo skládá hudební doprovod ze tří částí:

  • první část - v rychlém tempu
  • druhá část - v mírném, nebo pomalém tempu
  • třetí část - v rychlém tempu

 

Druhá část zpravidla, trvá od 20 do 30 - 40 sec, kdy se provedou kombinace s jedním nebo dvěma prvky. Nejčastěji je to spirála smrti, odloučené piruety, společné piruety, nebo krokové kombinace.

Posloupnost prvků

Posloupnost prvků krátkého programu není vymezena směrnicemi závodů. Je diktována taktickým záměrem trenéra, vybraným hudebním doprovodem, způsobem rozmístění prvků na ploše.

Taktický záměr trenéra je založen na znalosti schopností svěřence - jeho technické úroveni, správně plnit prvky programu v libovolném pořadí, např. zda daná dvojice je schopna technicky správně provést zvedačku, oddělené skoky atd. bez toho, aby pár byl celkově cela fyzicky vyčerpaný. Důležité je respektovat i úroveň psychologické stability a odolnosti, definovat nejsložitější místo v psychologickém plánu prvků a důležitým momentem je i vzájemná psychologická harmonie partnerů. V tomto duchu je třeba pracovat. Např. pokud svěřenec plní náročné prvky nejvíce zodpovědně na začátku programu, pak je třeba stavět tyto prvky v programu na první místo. Pokud víme, že nezvládá nervozitu na začátku programu, třeba umísťovat náročné prvky na konec programu. Tady se mesmí směšovat pojmy nejistota v prvku, tedy nedokonalé zvládnutí prvku s psychickou barierou, kterou vytváří prostředí závodu, pořadí startu, konkurence, a tím tak může dojit k degradaci podaného výkonu v samotné jízdě v podobě chyb u prvku, vynechání prvku, popřípadě zařazení jednoduchého prvku.

Racionální je taktéž rozmístit prvky s ohledem na zátěž srdečně - cévního a dýchacího systému. Např. energický rozjezd, zvedačky, odloučené skoky, spirály smrti, krokové kombinace značně zvyšují srdeční a dechovou zátěž, naopak společné a odloučené piruety a skoky do piruety mohou být použity jako "oddechové".

Neméně důležité je, aby spojovací prvky tvořily mezi sebou nejkratší spojení, dostatečné a potřebné pro kvalitní provedení prvku. To významně omezuje doba krátkého programu.

Je třeba respektovat souvztažnost rychlostí, ve kterých se provádí ten, nebo jiný prvek, aby se využíla remanentní rychlost k provedení následujícího rozjezdu. Např. není racionální po zvedačce tlumit remanentní rychlost, aby následně byla provedena odloučená pirueta, a opět rozjezd prakticky z místa do odloučeného skoku odloučeně. Lepší je zbytkovou energii ze zvedačky zesílit rozjezdem do odloučeného skoku, a odloučenou piruetu udělat po skoku.

Vedle definice posloupnosti prvků, je třeba vybírat místa rozmístění prvků na ploše, tak, aby byly dostupné pohledům rozhodčí komise. Např. lasová zvedačka se dobře kontroluje, pokud je umístěna podél mantinelu naproti rozhodčí komise, z pravého horního, nebo levého horního rohu. Kromě toho bude méně slyšet hluk, při pohybu partnera v oblouku. Krokovou kombinaci po přímce je lepší umístit od levého bočního mantinelu k pravému, aby většina krokové kombinace se jela tváří k rozhodčím. Společné rotace se dobře prohlíží na podélně ose, ve vzdálenosti mezi modrou čárou hokejového pole, odloučené rotace - souměrně k podélné ose na stéjném místě. Doporučuje se, aby odloučené skoky, odloučené piruety a krokové kombinace po kruhu, nebo po přímce, byly v popředí vůči rozhodčí komisi.

Charakter hudebního doprovodu, a zejména jeho struktura, také definuje posloupnost prvků. Pokud se hudební doprovod "nekryje" s posloupností prvků, musí se hudební materiál poskládat z hudebních fragmentů. Pokud toto není možné, je potřeba třeba prohodit některé prvky mezi s sebou, tak aby ve výsledku odrážely charakter hudebního doprovodu.

o_55_tab
Četnost prvků v krátkém programu: a — samostatné skoky, b — samostatné piruety, c — zvedačka, d — spirála smrti, e — společné piruety, f — krokové kombinace

S ohledem na zde uvedené, lze konstatovat, že volbu posloupnosti prvků krátkého programu ovlivňuje mnoho faktorů

Abychom definovali typickou posloupnost prvků krátkého programu, rozebereme několik krátkých programů světových krasobruslařů (viz. obr.Četnost prvků v krátkém programu).

Program zahrnuje libovolnou skupinu prvků, obvykle začíná zvedačkou, vzápětím za ním je odloučený skok. Program je ve většině případů završen společnou piruetou. Ostatní prvky - kroková kombinace, samostatné piruety a spirála smrti se obvykle provádí jako třetí, čtvrtý, nebo pátý prvek v pořadí (tab.2.)

Tabulka 2. Typické posloupnost prvků krátkého programu.(vzorky z let 1975- 78

Prvky
První Druhý Třetí Čtvrtý Pátý Šestý
Zvedačka Oddělené Skoky Krokové kombinace Oddělené piruety Spirála smrti Společné piruety
Posloupnost prvků skupiny A v krátkém programu
Pár krákého programu Prvky
Typická posloupnst Zvedačka Oddělený skok Kroková kombinace Samostatná pirueta Spirála smrti Společná pirueta
Rodnina/Zaitsev Zvedačka Oddělený skok Krokové kombinace Oddělené piruety Spirála smrti Společná piruety
Smirnova/Uljanov Zvedačka Krokové kombinace Oddělený skok Oddělené piruety Spirála smrti Společná pirueta
Kermer/Österreich Spirála smrti Oddělený skok Samostatná nízká irueta Kroková kombinace Zvedačka Společná pirueta
Rodnina/Zaitsev Krokové kombinace Samostatná nízká pirueta Oddělený skok Zvedačka Spirála smrti Společná pirueta
Vorobieva/Vlasov Zvedačka Oddělený skok Samostatná nízká pirueta Kroková kombinace Spirála smrti Společná pirueta
Cherkasova/Shakhrai Zvedačka Oddělený skok Samostatná nízká pirueta Spirála smrti Krokové kombinace Společná pirueta
Posloupnost prvků skupiny B v krátkém programu
Pár krákého programu Prvky
Typická posloupnst Zvedačka Oddělený skok Krokové kombinace Oddělené piruety Spirála smrti Společná pirueta
Rodnina/Zaitsev Zvedačka Oddělený skok Krokové kombinace Oddělené piruety Spirála smrti Společná pirueta
Vorobieva/Vlasov Zvedačka Oddělený skok Oddělené Skoky Oddělené piruety Kroková kombinace Společná pirueta
Cherkasova/Shakhrai Zvedačka Oddělený skok Samostatná pirueta Kroková kombinace Spirála smrti Společná pirueta
Babilonia/Gardne Spirála smrti Zvedačka Samostatná pirueta Kroková kombinace Spirála smrti Společná pirueta
Mager/Bewersdorf Zvedačka Samostatná pirueta Kroková kombinace Spirála smrti Oddělený skok Společná pirueta
Chamula/Svejdih Zvedačka Samostatná pirueta Společná pirueta Kroková kombinace Oddělený skok Spirála smrti
Posloupnost prvků skupiny C v krátkém programu
Pár krákého programu Prvky
Typická posloupnst Zvedačka Oddělený skok Samostatná pirueta Kroková kombinace Spirála smrti Společná pirueta
Borobjeva/Lisovskij Společná pirueta Zvedačka Oddělený skok Samostatná pirueta Kroková kombinace Spirála smrti
Spieglová/Spiegl Spirála smrti Zvedačka Oddělený skok Samostatná pirueta Kroková kombinace Společná pirueta
Cherkasova/Shakhrai Zvedačka Oddělený skok Samostatná pirueta Spirála smrti Kroková kombinace Společná pirueta
Pestova/Leonovic Oddělený skok Samostatná pirueta Kroková kombinace Společná pirueta Zvedačka Spirála smrti
Franks/Botticelli Zvedačka Samostatná pirueta Oddělený skok Kroková kombinace Samostatná pirueta Spirála smrti
Babilonia/Gardne Samostatná pirueta Zvedačka Oddělený skok Kroková kombinace Společná pirueta Spirála smrti
Posloupnost prvků skupiny D v krátkém programu
Pár krákého programu Prvky
Typická posloupnost Zvedačka Oddělený skok Kroková kombinace Samostatná pirueta Spirála smrti Společná pirueta
Rodnina/Zaitsev Zvedačka Oddělený skok Kroková kombinace Samostatná pirueta Spirála smrti Společná pirueta
Pestova/Leonovich Samostatná pirueta Spirála smrti Oddělený skok Kroková kombinace Zvedačka Společná pirueta
Vorobieva/Lisovski Zvedačka Oddělený skok Spirála smrti Samostatná pirueta Kroková kombinace Společná pirueta
Cherkasova/Shakhrai Zvedačka Oddělený skok Samostatná pirueta Kroková kombinace Spirála smrti Společná pirueta

Krátký program skupiny A s typickou posloupností prvků: Lasová zvedačka s 2,5 obraty, odloučený skok Salchow s 2 obraty, Kroková kombinace po vlnovce, společná nízká pirueta v tangové pozici.Tabulka uvádí konkrétní příklady posloupnosti prvků v programu světových krasobruslařů.

Krátký program skupiny B s typickou posloupností prvků: Kličková zvedačka se 2 obraty držení ruka v ruce, oddělený skok Toeloop se ě obraty, kombinace kroků po přímce, skok do oddělené arabeskové piruety, spirála smrti vpřed - dovnitř, společná nízká pirueta. Tabulka uvádí konkrétní příklady posloupnosti prvků v programu světových krasobruslařů z let 1976 - 1977.

Krátký program skupiny C s typickou posloupností prvků: Lasová zvedačka na jedné ruce s 3,5 obraty, Samostatný Rittbergerův skok se 2 obraty. Samostatná arabesková pirueta se směnou noh, kroková kombinace po kruhu, spirála smrti vzad - ven, společná níká pirueta. Tabulka uvádí konkrétní příklady posloupnosti prvků v programu světových krasobruslařů z let 1978—1979.

Krátký program skupiny E s typickou posloupností prvků: Axelová zvedačka za bedro na jedné ruce, oddělený skok Flip se 2 obraty, kroková kombinace ve vlnovce, samostatná nízká pirueta se směnou noh, spirála smrti vzad - dovnitř, společná arabesková pirueta v držení za tělo (tab. 5). Tabulka uvádí konkrétní příklady posloupnosti prvků v programu světových krasobruslařů z let 1979—1980.

Obdobným způsobem lze vytvořit přehled až do současnosti

Metodika sestavení programu.

Přípravná práce na sestavení krátkého programu začíná seznámením se s dokumenty, kterými je vymezený krátký program: směrnicemi závodu, výklady a metodické pokyny rozodčí komise pro krátký program. Na základě těchto dokumentů trenér definuje nároky na program, které musí být bezpodmínečně dodrženy a určí, jak a kudy se bude ubírat tvorba krátkého programu. To je hlavně hudební doprovod, choreografická úprava, rozmístění prvků na ploše, sled prvků, pozice těl krasobruslařů vjezdy a výjezdy z prvků.

Je žádoucí si prohlédnout záznamy krátkých programů předcházejících sezón, a seznámit se zkušenostmi a případnými chybami ve skladbě programů a osvěžit si originální momenty.

Neocenitelným pomocníkem trenéra je hudební archiv, schémata rozložení programu na ploše, sled prvků, varianty provedení a popis krokových kombinací v různých formách.

Trenér si vybere hudební materiál na kompozici programu na následující sezónu v průběhu současné sezóny do svého pracovního deníku. Ten obsahuje sedm částí: šest je určeno pro šest prvků krátkého programu. Do těchto částí vyznačuje varianty vjezdů a výjezdů z prvků, nestandardní pohyby doprovázející prvek, poznámky k použitým prvkům přejatých z jiného druhu sportu. Sedmá část je určena pro poznámky k posloupnosti prvků, stylů, k hudebnímu doprovodu, variantám zahajovacích a finálních póz. Poznámky k prvkům musí být stručné a jasné. Lze použít zkratky a konvenční značení schém a kreseb, protože se skupiny prvků diskontinuálně opakují, je možno vložit poznámku o kompozici. Celou dokumentaci je potřeba pravidelně aktualizovat a doplňovat, aby bylo možné po zadání programu využívat opakující se prvky.

Příprava tvorby programu začíná zpracováním kombinací, obsahující prvky krátkého programu následující sezony. Kombinace se vytváří od dubna - do května, kdy se končí sezóna, nejpozději až do definitivní volby hudby. To umožňuje zrychlit zvládnutí prvků u předem připravených kombinací, které budou později vloženy do celkového programu a lze je lehce upravit.

Při tréninku kombinací trenér směřuje k tomu, aby bruslaři plnili ty prvky v souladu s požadavky předpisů, tak aby kombinace napomáhala k celkovému kvalitnímu provedení a zpracování.

Vyběr hudební složky, která bude použíta jako hudební doprovod programu, se provádí tak též v průběhu předcházející sezóny, tak aby byla připravena hned od začátku zpracovávání programu. Trenér vnímá hudební nahrávky z rozhlasu, televize, filmů atd. získává poznatky o názvu a provedení, které, podle jeho názoru, nebo podle názoru realizačního týmu, se mohou shodovat, jako doprovod krátkého programu. Z tohoto seznamu trenér objednává zvukový studiový záznam.

Velkým přínosem může být vlastní hudební archiv trenéra, ze kterého vybírá několik variant aranžmá. Už k květnu by mělo být jasné, jak bude hudební nahrávka vypadat.

Sestavení proramu. Častým poslechem hudby trenér vybírá úryvky, které svým charakterem odpovídaji charakteru prvků. Např. společné a oddělené rotace se lépe vykonávají na pozadí trylku, skok se dobře akcentujte v akordu, kombinace se zvedačkou vyžaduje rozvinutou hudební frázi s kulminací v okamžiku zvedu, nebo dopadu partnerky atd. Z počátku se prvky přiřazené k hudebnímu podkladu rozmístí podle pořadí a podle taktického záměru trenéra, nebo podle pořadí která vzniklo u daných sportovních párů v předchozí sezóně. Nejvýhodnější je soulad hudebního materiálu s charakterem prvků požadovaném pořadí. Například, hudební dílo začíná větou, vyhovující k provedení rozjezdu do zvedačky a akcentem, nebo s jasným koncem, umožňující dopad partberky ze zvedačky. Následující věta pak doprovází prudký rozjezd do skoku, a akord uprostřed, nebo konci fráze akcentujte vlastní skok. Je žádoucí, aby požadovanou posloupnost prvků doprovázel celistvý fragment hudebního doprovodu co nejméně odlišný od původního záměru. Pokud hudební materiál délkou, nebo průběhem věty neodpovídá délce programu, nebo sledu prvků, je nutno dělat korekce. Zde je určitě nutná pomoc hudební redaktora. Nutnost zachování celistvosti hudebního úryvku může rozhodnout o změně sledu prvků. Například, odloučeně rotace, krokové kombinace a spirála smrti uprostřed programu jsou uspořádané podle hudby, navzdory plánovanému postupu.

Na ledě se provádí « na míru » předem sestavené kombinace pod zvoleným hudebním motivem, nebo několika úryvků do následného uspořádání. Během těchto zkoušek musí krasobruslař plnit prvky v optimální rychlostí, s množstvím obratů, předepsanými směrnicemi závodů. Teprve, podaří-li se postavit proti sobě charakter hudby s povahově prováděným prvkem a reálně definovat čas (počet hudebních taktů), potřebných na provedení vlastního prvku a vazeb mezi prvky. Pro vymezení hudebního fragmentu, vyhovujícího a dostačujícího pro krokovou kombinaci, se provádí libovolné sestavy krokových forem s optimálním rozjezdem, které jsou předepsány směrnicemi (po kruhu, po přímce nebo ve vlnovce).

Na první zkoušce se zpřesní délka hudebního úryvku, nebo jednotlivých částí, ze kterých se skládá koncept hudebního doprovodu. Dále se na vytvoří papírové orientační schéma rozmístění každého ze šesti prvků programu na ploše a přibližná jízda krasobruslaře od jednoho prvku ke druhému, tzv. kresba vazeb. Na těchto náčrtech je účelné vyznačovat rozjezd potřebný pro splnění prvku. Není potřeba obětovat kompoziční novotu, pro pohodlí provedení prvku a rozjezdu do něj. Dále se ledě dotváří kombinace, vkládání rozjezdů do prvků a výjezd z něj za hudebního doprovodu. Po několika násobném opakování vhodné kombinace se stanoví přesné místo prvku na ploše - zajistí se směrníky, rozloženými na ledě a na mantinelech kluziště. Například, výchozí postoj je na průsečíku podélně osy kluziště a modrou čarou hokejového pole; výjezd ze skoku začíná ve vzdálenosti kolem dvou metrů od modré čáry, přičemž výjezd partnera musí začínat ve vzdálenosti pěti metrů od mantinelů rozhodčích atd., naposledy se tvoří vazby mezi kombinacemi, s ohledem na hudební doprovod.

Když je utváření programu zhruba ukončeno, je nutno několikrát projet celý program, aby se zjistilo, zda je krasobruslař schopen splnit prvky a vazby programu v plánovaném taktu a s akcentem hudebního doprovodu a rozmístěné prvky odpovídají plánovaným místům na ploše atd. V dokonalou skladu programu, promění kroky, vazby směru vjezdu a výjezdů z rotací, spirál smrti, nebo drobné posunutí prvků po ploše.

Choreografické ztvárnění programu.

Choreografické ztvárnění programu nastupuje tehdy, když je program sestaven a bruslařem důsledně osvojeny prvky ve spojení s hudbou.

Přípravná choreografická práce začíná poslechem hudebního doprovodu. To je důležitě proto, aby byl definován styl, ve kterém bude program aranžován. Dále choreograf vybírá vhodný styl pohybu z bohatého baletního arzenálu. V závěrečné etapě přípravné práce choreograf několikrát kontroluje program a jednotlivé kombinace, prováděné bruslařem na ledě s hudbou a definuje, jak náležitě vyjádřit program v jednotném stylu podle povahy hudby a obrazu programu.

Další část práce se přenese do sálu (tělocvičny) se zdrcadly. Bruslař imituje pohyby programu po malých částech, nebo kombinacích a choreograf provádí nezbytné úpravy.

Hlavně se to týká pohybu rukou, těla, hlavy, volné nohy, celkového výrazu a mimiky. Zpočátku jsou klíčovými pohyby, startovací postoj - nejvíce efektní, začátek kombinace, její konec, výsledná poloha před prvkem, konečná poloha po prvku, pohyby akcentující hudební větu. Postupem od jedné výrazné drobnosti k jiné, nacházíme mezilehlé pohyby, zpřesňuje se směr pohybu, jich amplituda, tak aby každá kombinace vyjadřovala celkovou choreografickou kombinaci, vyjádřenou do jednotného stylu.

Každý partner ovládá vlastní část programu individuálně a dolaďují se vzájemné partnerské pohyby, tak, aby již v sále zvládli synchonní pohyby. Nicméně choreograf musí použít takové pohyby, které napomáhají vzájemné vyjádření souladu partnerů mezi sebou, a vytvoření páru. Koncepční práci s krasobruslařem může choreograf provádět i na ledě.

Když jsou nezbytné úpravy programu choreografem hotovy, bruslař provádí kombinace programu na ledě za doprovodu hudby. Zde se trenér a choreograf mohou ujistit, že prováděné pohyby nebrání celkovému obrazu programu, napomáhají provedení prvků a odpovídají charakteru zvolené hudby. Důležitě je definovat a přepracovat ty pohyby, které jdou na škodu hladkého provedení prvku a jeho ukončení. Označené nedostatky se opravují na ledě a v sále tak, aby choreografem vytčené pohyby souhlasily pohybem krasobruslaře při skluzu na ledě a odrážely charakter hudbu.

Po definitivním ukončení všech prací na programu začíná dolaďování jeho provedení. Choreograf vyžaduje, aby krasobruslař plnil pohyby správným způsobem, výmluvně a emocionálně. Jinými slovy, aby bruslař navenek vyjádřil svůj vnitřní stav, svým cítěním. Na program se musí pohlížet jako na dvouminutovou choreografickou miniatutu na ledě, v rámci sportovního programu.

U choreografického ztvárnění programu se používají pohyby gymnastického a baletního charakteru. Veškeré práce související a pohybem má bruslař rozděleny do základních pohybů, držení těla a choreografických prvků. Tato klasifikace je přejata z klasifikace prvků volného cvičení cvičence a s úspěchem se používá v krasobruslení.

Skupina choreografických prvků a spojů spojuje pohyb klasických, národních a moderních tanců. Jejich výrazově stylizovaný charakter, je alikvotní kánonu tanců, přidává jim osobitost, jadrnost a nezávislost a odlišuje se tak od gymnastických pohybů. Doprovodný pohyb, výraz tváře, pohled dává prvku promyšlenou výrazovost.

Základní pohyby, Početná skupina technicky jednoduchých pohybů, prováděných v souladu s požadavky na styl, se používá ke spojení prvků. Základní pohyby se dělí dále na pohyby částí těla a kombinované pohyby.

Stejně jako u choreografických cvičení, přesnost v základních a konečných polohách, tvárnost, rytmičnost slouží jako kritérium pro posuzování kvality provedení základních pohybů.


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťte jej prosím.


Podobná témata

1. Choreografie v suché přípravě
2. Výběr hudebního doprovodu
3. Choreografická práce
4. Pravidla kompozice

Související témata


Gymnastická příprava - v období suché přípravy
Rytmická a pohybová teorie
Skladba
Baletní příprava základy / Baletní příprava I. / II. / III. / IV. / V. / VI. / VII. / VIII. / IX. / X. / XI. / XII. / XIII. / XIV.
Choreografie
Praktická choreografie
Pádové techniky