m2 m1

Systematika pádových technik

 

Ve sportovní a tělovýchovné praxi je tradice používat názvosloví vytvořené především Tyršem, a rozvíjené až do dneška dalšími autory.

Systematika pádových technik by měla být relativně otevřeným systémem, který umožní přesné zařazení nejpoužívanějších pádových technik a současně je otevřený pro klasifikaci i méně používaných technik.

Systematika pádových technik by měla splňovat několik kritérií:

  • srozumitelnost
  • věcná správnost
  • jazyková správnost

Pohybové vzorce v úpolech jsou otevřené, dynamicky se měnící podle konkrétních podmínek pohybu v určitém čase. Jsou závislé nejenom na vnějších a vnitřních podmínkách cvičence provádějícího pohyb, ale často zejména na pohybech spolucvičence.

  • v jednotlivých úpolových sportech používáme pro pádovou techniku stejné názvosloví, jako pro ostatní technické prostředky. U nás jsou nejznámější japonské názvy. Není pochyb, že uvnitř konkrétního úpolového sportu je to nejjednodušší a nejjednoznačnější způsob, jak jednoduše, dvěma, nebo třemi slovy pojmenovat složitý pohyb. I když nesouhlasíme, v případě pádových technik, jako obecného prostředku protiúrazové zábrany je vhodné používat českou terminologii.

Protože pro pádovou techniku nebyla terminologie vytvořena, různí autoři používají gymnastické názvy, nejbližší k pohybovému vzorci konkrétní pádové techniky. V džúdó se u nás zažily názvy pád kotoulem vpřed, pád kotoulem vzad, pád bokem, pád na záda, pád na záda prohnutě a pod.

Pády lze zařadit mezi akrobatická cvičení. Jsou to „pohyby celého těla, při kterých přecházíme vlastní vahou z vyšších poloh do nižších bez převrácení těla. např:

  • z postojů,
  • z kleků,
  • ze sedů,
  • z podporů,

a podle směru na pády:

  • vpřed,
  • vzad,
  • stranou.

Pády jsou zde jenom pohybovými cvičeními, bez vztahu k úpolům nebo k úrazové zábraně. Takovéto názvosloví je pro pádové techniky nevhodné.

Zejména z hlediska traumatologie je možné dělit pády, nikoliv však pádovou techniku, podle části těla, na kterou tělo dopadá, například na pády:

  • na horní končetiny (a podrobněji na dlaně na předloktí, na lokty atd.)
  • na dolní končetiny (a podrobněji na prsty, na kolena, na hýždě atd.)
  • na hlavu (na obličej, na temeno atd.)
  • na trup (na záda, na břicho, na hruď atd.)

Pády podle předcházející lokomoce pak můžeme dělit na:

  • z klidové polohy
  • z pohybu:
  • z chůze
  • z běhu
  • z jízdy (na kole, na bruslích atd.)

Podle podložky na kterou se padá, se pády dělí na:

  • žíněnky (tatami)
  • palubovku
  • trávník
  • asfalt
  • dlážděnou podlahu atd.

Dále podle kontaktu s podložkou ve všech fázích pádu na:

  • kontaktní
  • bezkontaktní (pády letmo)

Podle rychlosti ve fázi padání a dopadu na pády:

  • zrychlené
  • zpomalené
  • indiferentní

Dále pády rozdělujeme podle způsobu provedení, tj. držení a polohy těla při pádu a dopadu, případně podle celkového a převládajícího charakteru pohybu:

  • skulením (zhoupnutím; kolébavý pohyb, kterému se držení těla vhodně přizpůsobuje)
  • kotoulem (přetáčení - „překulení“ kolem příčné, vodorovné osy těla tvořené spojnicí boků; jednotlivé části trupu se dotýkají země postupně)
  • pádovým kotoulem přes rameno; při něm, zvláště zřetelně při pádech vpřed se tělo přetáčí také vrutem (otáčivý pohyb těla kolem podélné a současně kolem vodorovné osy)
  • překotem (pohyb, při kterém se tělo převrací kolem těžiště, bez dotyku země a to vysazeně, na rukou, nebo prostě)
  • převalem (převalením, příp. „přetočením“; valivé pády, při kterých převládá pohyb kolem podélné osy těla)
  • přímé - v provedení toporně, prohnutě nebo vysazeně (tělo převážně napřímeno)

Toto dělení spolu s kritériem směru a částí těla, na kterou padající dopadá, používá Roubíček také pro vytváření názvů jednotlivých pádových technik v algoritmu směr-způsob provedení-část těla. Uvádíme příklady takovéhoto názvosloví. Pád vpřed: kotoulem, pádovým kotoulem přes rameno, překotem, přímý atd., dále pád vzad skulením, pád vzad kotoulem přes rameno, pád vzad přímý na záda, pád stranou přímý na bok, pád stranou valením přes rameno a další.

Jak vyplynulo z analýzy pádů v úpolových sportech, dá se říct, že každý z pádů, který se provádí v hraničním sportovním výkonu, se od všech jiných odlišuje, protože se neustále mění podmínky, za kterých je pád prováděn. Tato skutečnost plyne z heuristické podstaty úpolové činnosti. Pro obecné názvosloví je nezbytné vytvořit takovou systematiku, která co nejjednodušším způsobem postihne základní pádové techniky (tedy ne nezbytně všechny pády) nejenom z hlediska techniky úpolových sportů, ale i z hlediska biomechaniky vzhledem k úrazové zábraně.

Z předcházejících analýz plyne, že za nejdůležitější kritérium můžeme považovat směr pádu. Toto kritérium je obecně a tradičně používáno nejenom v našem názvosloví, ale i v názvech pádové techniky v jinokulturních úpolových sportech. Dalším kriteriem je rotace těla, zejména kolem příčné osy ramen, protože tento pohyb je u pádů častý. Jako poslední kritérium u tvorby názvosloví navrhujeme způsob tlumení.

Protože se směr pádové techniky zpravidla shoduje se směrem předešlého pohybu, resp. se směrem převrácení přes klopnou hranu, můžeme pádovou techniku provádět směrem

  • vpřed
  • vzad
  • stranou
  • kombinovaně

Kromě čistých směrů je nezbytné zavést i kategorii kombinovaných pádů pro ty případy, kdy je pádová technika prováděna jiným pohybovým vzorem, než je pro směr obvyklé. Například pád vzad s otočením, pád vzad s pohybovou strukturou pádu vpřed s převratem, nebo tzv. „padající list. Převraty jsou širokou skupinou cvičení, kde se člověk přetáčí kolem osy ramen. „Převraty jsou pohyby celého těla, při kterých se tělo převrací kolem pravolevé osy vpřed, nebo vzad, nebo kolem osy předozadní na stranu.“ Můžeme je provádět s dotykem ramene, nebo bez dotyku.

Rozlišujeme tyto cvičební druhy převratů:

  • kotouly (tělem se postupně dotýkáme základny)
  • překoty (provádějí se vysazeně, ruce se dotýkají základny, tělo se nedotýká)
  • přemety (provádějí se prohnutě, ruce se dotýkají základny, tělo se nedotýká)
  • salta (provádějí se bez dotyku skrčmo, schylmo nebo prohnutě)

Starší české názvy pro některé pádové techniky, například pád vpřed kotoulem přes rameno (v slangu někdy i džudo kotoul) nepovažujeme pro jejich sémantickou kontaminaci gymnastickým pohybem kotoul vpřed za vhodné. Takovýto název implikuje, že jde o pádovou techniku, která se provádí gymnastickým cvičebním tvarem kotoul vpřed. Přitom správná pádová technika se v jednotlivých fázích pohybu, počínaje navázáním kontaktu s podložkou, způsobem postupného kontaktu, způsobem vstávání atd. diametrálně od gymnastického kotoulu vpřed odlišuje. Tento fakt podporuje i empirická zkušenost s vyučováním pádů u těch, kteří mají již zažitý a zvnitřněný pohyb pro gymnastické cvičební tvary.

Hrubá zevní podobnost s pohybovou strukturou pádových technik je spíš mate, nejsou schopni jednoduše se „přeladit“ na jinou pohybovou strukturu. I pádová technika, i když se snažíme pracovat s určitým standardním pohybovým vzorem, je v praktickém provedení značně proměnlivá. Doporučujeme tedy u pádové techniky používat rozdělení univerzálnější, podle toho, jestli byl pohyb pádu převeden do převratu, nebo nikoli. Hovoříme o pádech:

  • s převratem
  • bez převratu
  • některých specifických případech ale zřejmě bude nutné počítat i s pády s převalem. Poslední kriterium
  • způsob tlumení pádu. Typickým je pohyb paže, která dynamicky předběhne pohyb trupu a vytváří odpor proti podložce. Zpomaluje tak pád trupu a nohou a stabilizuje padajícího v dopadové poloze. Pojem úhoz, nebo úder, který je používán ve starší literatuře, nepovažujeme za vhodný. Neříká nic o účelu tohoto pohybu, spíš může navodit dojem, že úder samotný je cílem. Můžeme to vidět zejména u džudistů, kteří u nácviku často udeří sice silně, ale okamžitě po úderu stahují paži, takže tento pohyb je pro zpomalení padání nepodstatný. Pro zpomalující pomocný pohyb navrhujeme použít mnohovýznamové slovo zaražení. Rozeznáváme pády:
  • se zaražením
  • bez zaražení
  • tabulce uvádíme námi navrhovanou systematiku vybraných pádových technik, která vychází z analýzy pádové techniky v úpolových sportech a jejich aplikace jako protiúrazové zábrany>
Dominantní směr Převrat Zaražení
Pád vpřed s převratem bez zaražení
se zaražením
bez převratu se zaražením
bez zaražení
Pád vzad s převratem bez zaražení
bez převratu se zaražením
Pád stranou se zaražením
Kombinované pády vzad s pohybovou strukturou pádu vpřed s převratem
vzad s obratem 180°
„padající list“

 


Podobná témata

Pády obecně
1. Jak padet vpřed
2. Jak padat vzad
3. Úrazy z pádu
4. Pád jako pojem
5. Biomechanika pádových technik
6. Pádová technika v systematice úpolů
7. Systematika pádových technik
8. Pády vpřed
9. Pády vzad
10. Pád stranou
11. Kombinované pády
12. Průpravná cvičení

Související témata

Gymnastická příprava - v období suché přípravy
Rytmická a pohybová teorie
Skladba
Baletní příprava základy / Baletní příprava I. / II. / III. / IV. / V. / VI. / VII. / VIII. / IX. / X. / XI. / XII. / XIII. / XIV.
Choreografie
Praktická choreografie
Pádové techniky