m2 m1

Teorie skoku s rotací ve smyslu protizvratu

 

Tyto skoky jsou mnohem obtížnější než skoky s rotací ve smyslu u trojky, a to ze dvou důvodů:

1. získání rotace je obtížnější, neboť smysl rotace skoku je opačný, než smysl nájezdového oblouku.

2. doskok je obtížnější, neboť sklon v nájezdovém oblouku je opačný, než sklon ve výjezdovém oblouku.

Správná kresba protizvratového skoku musí sledovat hlavní směr jízdy ve tvaru vlnovky, jak ukazuje následující obrázek

Legenda:

m - hlavní směr jízdy,

g - svislý průmět těžiště bruslaře na led,

c - část nájezdového oblouku před odskokem,

d - let vzduchem,

e - část výjezdového oblouku

 

teorie_skoku_protizvrat
Schéma skoku s rotací ve smyslu protizvratu

Vysvětlení:

m - při správně provedeném kroku musí být dodržen směr jízdy, který má vlnovkový tvar a v části letu vzduchem nahrazen přímkou

g - těžiště bruslaře musí zaujímat polohu odpovídající kresbě vlnovky, těsně před odrazem bude mezi nohou jedoucí a odpichovou, blíže k noze odpichové.

c - v této části nájezdového oblouku se trup vzpřimuje do vertikální polohy.

d - těsně před odskokem a po celou dobu letu je trup ve svislé poloze.

e - v této části výjezdového oblouku bruslař přechází ze svislé polohy do sklonu dovnitř oblouku, současně zabraňuje rotaci.

 


A nyní několik poznámek k základům biomechaniky, pokud jsou ve vztahu ke skoku (2). Pro zjednodušení si představme hmotu bruslaře soustředěnou do jeho těžiště.

Přitom uvidíme, že skok se skládá ze dvou základních pohybů těžiště:

1. vodorovný pohyb s konstantní rychlostí v,

2. svislý pohyb vzhůru a zpět dolů volným pádem.

Tak také bruslař ke skoku přistupuje. Rozjezdem získá rychlost, a pak se odrazí směrem vzhůru. Výsledná dráha těžiště během letu vzduchem je dána vektorovým složením obou pohybů. Nebudeme-li brát v úvahu zmenšení rychlosti ve vzduchu vlivem jeho odporu, je tato dráha parabola. Tuto přibližnost můžeme připustit, neboť rychlost letu a odpovídající odpor vzduchu není tak velký, aby podstatně ovlivnil dráhu letu. S přihlédnutím k odporu vzduchu by dráha měla tvar balistické křivky. Dráha těžiště je na tomto obrázku, vyznačena plnou čarou, dílčí pohyby čárkovaně.

teorie_skoku_protizvrat2

Základní veličiny z hlediska mechaniky jsou:

g — gravitace = 9,81 m/s2

v — střední rychlost skoku ve směru vodorovném; považujeme ji za stálou

sv — délka skoku, to je průmět dráhy letu na vodorovnou rovinu

t — doba letu, z toho t/2 stoupání a t/2 klesání

hg — výška skoku, to je pozdvižení těžiště.

Skok je plně určen, jsou-li dány alespoň dvě z uvedených veličin (kromě kombinace t a h). Zbývající proměnné veličiny mohou být vypočítány.

Další veličiny, které je možno odvodit ze základních, jsou:

v0 — počáteční rychlost letu vzhůru, nebo konečná rychlost dopadu

a — úhel tečny ke křivce dráhy v bodě odrazu, nebo dopadu.

 


V praxi se dá nejlépe zjistit délka skoku S v přímým změřením poměrně dobře lze zjistit dobu letu t např. z videozáznamu Zbývající hodnoty v a h mohou být vypočítány. Znalost a vzájemný vztah základních veličin velmi pomáhá ke správnému rozboru skoku a k posouzení fyzických možností bruslaře. Zároveň může ukázat na základní chyby a cestu k jejich odstranění. Snahou bude dosažení co největší mohutnosti skoku, tj. velké výšky h g a délky skoku S v . Na příkladu si ukážeme, jak vypadá suchá teorie v praxi.

vzorec_skoku_trojka1

 


Příklad 1 - je dáno: Délka skoku Sv = 4,5m, doba letu t = 0,8s, t/2 = 0,4s

Můžeme vypočítat:

vzorec_skoku_trojka_pr1

 


Příklad 2 - je dáno: Délka skoku Sv = 5m, doba letu t = 0,7s, t/2 = 0,35s

Můžeme vypočítat:

vzorec_skoku_trojka_pr2

 


Příklad 3 - je dáno:  t = 0,7s, v = 20 km / h = 5,55 m / s

Můžeme vypočítat

 


Příklad 4 - je dáno: hg= 0,5 m , s v = 4,0 m

Můžeme vypočítat:

vzorec_skoku_trojka_pr4

 


Příklad 5 - je dáno: v = 25 km / h , s v = 4,8 m

Můžeme vypočítat:

vzorec_skoku_trojka_pr5

 


Příklad 6 - je dáno: v = 6,05 m / s = 21,6 km / h, h g= 0,4 m

Můžeme vypočítat:

vzorec_skoku_trojka_pr6

 

Těchto několik příkladů nám dává návod, jak je možno skok správně rozebrat a využít tak znalosti zákonů mechaniky v praxi. Zbývá ještě zhodnotit možnosti bruslaře k dosažení vrcholného výkonu ve skoku, jaký ještě je v lidských možnostech. Vezmeme si zde na pomoc vrcholné výkony v jiných sportech, a to ve skoku vysokém a v rychlobruslení. Aby skokan do výšky překonal laťku ve výšce 2,30 m, musí své těžiště zdvihnout asi o 1,1 až 1,2 m, popřípadě i výše podle výšky postavy a podle stylu skoku. Pro bruslařský skok vezmeme za základ střízlivější hodnotu, a to: h = 1,0 m. Chce-li rychlobruslař zajet 500 m za 38 s, musí mít střední rychlost:

vzorec_skoku_trojka_pr9

Při takové rychlosti již přichází v úvahu odpor vzduchu, který je u vzpřímeného krasobruslaře větší. Krasobruslař také využívá části rychlosti k zvětšení výšky skoku, a proto vezmeme menší hodnotu, která odpovídá střední rychlosti letu ve vzduchu, to je asi 30 km/h = 8,3 m/s. Z těchto předpokladů, tj. hg = 1,0 m, v = 8,3 m/s bude:

vzorec_skoku_trojka_pr10

Takového vrcholného výkonu zatím žádný bruslař nedosáhl, je to tedy jen vodítko, co je asi možné v nejlepším případě očekávat. Ne každý bruslař je ovšem schopen vyskočit tak vysoko, aby své těžiště pozdvihl o 1 m. Tato schopnost je vymezena fyzickými možnostmi bruslaře, i když správnou technikou odrazu lze výšku skoku podstatně ovlivnit. A právě zde znalost mechaniky může méně fyzicky zdatnému bruslaři pomoci dosáhnout mohutného skoku. Spočívá to ve zvýšení rychlosti skoku v .

Uvedme si ještě jeden příklad: Bruslař vyskočí pouze do výšky 0,5 m, ale má velkou rychlost v = 28 km/h = 7,8 m/s.

vzorec_skoku_trojka_pr7

Lze tedy i při poměrné malé výšce skoku dosáhnout délky kolem 5 m. Všimněme si přitom, že doba letu neklesá úměrně s výškou skoku.

Při skoku 1,0 m je 0,9 s, při poloviční výšce se sníží pouze asi o necelých 30 % na 0,636 s. To je právě příznivé pro dosažení větší délky skoku: při menším výskoku. To je právě příznivé i pro dvojité a trojité skoky, kde záleží na každém zlomku sekundy letu ve vzduchu.

Podnět k úvahám o základních principech a kritériích krasobruslařských skoků čili první pováleční krasobruslaři, kteří na svou dobu dosahovali mimořádných výkonů. Byla provedena první přesnější měření a v padesátých letech pak pořízeny kinogramy pomocí zpomaleného filmu. Pro dosažení maximální dokonalosti byla velká pozornost věnována všem faktorům, tedy i stopě na ledě při odskoku. Nově získané poznatky byly aplikovány v moderních tréninkových metodách. Na první pohled bylo jasné, že poválečná skokanská technika se výrazně lišila od předválečné. S přibývající výškou skoků, zpomalovala rotace. Začalo se hovořit o skocích se zadrženou rotací.

Vysvětleme si, jak se získává rotace ve skoku s odrazem z jedné nohy. Především je třeba si uvědomit, že rotační impuls ve skocích s obrátkami ve vzduchu může bruslař získat jen pokud se brusle odrazové nohy (nebo dvě v případě odpíchnutých skoků) dotýká ledu. Podobně jako při piruetách nelze získat dodatečný rotační impuls během letu ve vzduchu. Během letu může bruslař pouze zrychlit, nebo zpomalit rotaci přitahováním paží a volné nohy, nebo jejich oddalování od osy rotace.

Dále je třeba mít na paměti, že při skocích se dvěma nebo více otáčkami ve vzduchu nesmí být získání počátečního rotačního impulsu přímo úměrné počtu otáček. Ani v trojitých skocích nesmí být počáteční rotační impuls příliš velký. Jestliže je rotační impuls příliš velký, bude velká i odstředivá síla způsobená přitažením paží a (nebo) nohou. To pak neumožňuje získání co nejrychlejší rotace v uzavřené poloze paží a nohou ve velmi krátkém časovém úseku (okolo 0,5 —1,0 s). Získávaná rotační síla musí být tedy úměrná.

Vysvětleme si získání rotačního impulsu z hlediska mechaniky. Nutnou podmínkou k získání rotačního impulsu je to, že odrazová brusle musí být určitou délkou zabořena do ledu (v případě odrazu z jedné nohy). Tím vzniká jaká si páka, rameno sil p. Vlastní rotaci bruslař vyvolá tím, že svalovou činností uvede svou hmotu - to je vše, co je nad hranou brusle, do rotace. Nazveme tento rotační impuls akcí A. Rotační impuls je výslednicí složitých pohybů mnoha částí bruslařova těla. Některé z těchto pohybů mohou působit dokonce proti smyslu rotace. Výsledný pohyb ovšem musí mít smysl rotace.

Při Axel-Paulsenově skoku švih volné nohy a paže nad volnou nohou zezadu dopředu působí ve smyslu rotace, švih druhé paže (nad odrazovou nohou) způsobí proti rotaci.

vzorec_skoku_trojka_pr8

Grafické znázornění reakčních tlaků brusle opřené o led při získávání rotačního impulsu.

Na rotační reakci, vyvolanou rotační akcí A, má největší podíl hrana brusle odrazové nohy opřená o led v určité délce. Jako výslednice akce A je brusle tlačena do rotace v opačném smyslu a vyvolá boční tlak do ledu, jak je naznačeno na obrázku výše (obrázek odpovídá odskoku z levé nohy při Axel-Paulsenově skoku). Výsledné síly Rl a Rp, tvoří dvojici sil, jejichž rotační moment M = Rl . p {—Rp . p) je v rovnováze s momentem A. Rameno reakčních sil Rl a Rp má délku p = 2/3 1, přičemž 1 je délka zabořené části brusle do ledu. V odpíchnutých skocích je rameno reakčních sil pro získanou rotaci dáno dvěma body, kterými je každá z bruslí v kontaktu s ledem. Při snaze dosáhnout nejvyššího skoku musí bruslař zapojit maximální počet svalových skupin a koordinovat jejich činnost ve správném směru.

Opoždění nebo urychlení pohybu paží, švihové nebo odrazové nohy byť jen na zlomek vteřiny a tím i porušení vzájemné koordinace těchto složek může snížit výšku skoku. G. Hochmuth zdůvodňuje mezisvalovou koordinaci při skocích v knize „Biomechanik“. Z jeho vývodů lze aplikovat pro naše účely tento závěr: Práce švihové nohy a paží musí časově probíhat tak, aby jak švihová noha, tak paže dosáhly maximální rychlosti v okamžiku, kdy maximální rychlosti dosáhne také těžiště celého systému. To znamená, že zrychlení u jednotlivých svalových skupin, podílejících se na odrazu, musí být ukončeno v jediném okamžiku, má-li být výkon optimální.

Výhodou u krasobruslení je možnost sledovat na ledě stopu, kterou zanechá jedoucí brusle. Ze stopy, např. při odrazu, lze vyčíst celou řadu údajů, které mohou objektivně určit kvalitu skoku (pochopitelně i dalších prvků volné jízdy) a pomoci tak trenérovi při odstraňování chyb. Z nákresů a proměření stop odrazu u jednoduchého a dvojitého Axel-Paulsenova skoku dvou vynikajících závodníků.

skok/skok_chyby

 

z šedesátých let D. Jacksona (levá stopa) a H, Maškové(prostřední stopa) a dále nejmenovaného bruslaře(pravá stopa) špatné úrovně je možné hodně vyčíst. Odskokové stopy Jacksona i Maškové potvrzují (viz obr. výše) správnou mezisvalovou koordinaci mezi nohou odrazovou, nohou švihovou a pažemi. Zrychlení u všech bylo ukončeno v jednom okamžiku. Dobrý odraz je tedy ukončen přes zoubek brusle, který zanechává v ledu jasně ohraničenou stopu — jamku v průměru 1—2 cm, hlubokou až 1 cm.

Ze stopy je možné vyčíst i momentální trénovanost závodníka. Závodník, který má normálně správnou úzkou odrazovou stopu s malým úhlem odchylky (a) od hlavního směru jízdy v poslední fázi před odskokem, a najednou za sebou zanechává stopu širokou, nepravidelnou, s velkým úhlem odchylky, je zřejmě z formy. Bruslař, který nemá mezisvalovou koordinaci na dostatečné úrovni, zanechává za sebou většinou tvar stopy, jaký vidíme na obr. výše . Dojem, který v nás takový skok zanechal, je špatný. Švihová noha vyletí do výše, odrazová noha se vzdálí od ledu jen minimálně. Skok je nízký. Také časový sled pohybů je nesprávný; švih volné (švihové) nohy a švih paží probíhá najednou, a teprve opožděně dojde ke kontrakci svalů zapojených do odrazu (svalů odrazové nohy).

Hybnost švihové nohy se přenáší do celého systému a vytáhne krasobruslaře na špičku odrazové nohy. Došlo k pasivnímu, zkrácení čtyřhlavého svalu stehenního a trojhlavého svalu lýtkového. Potom už nemohlo dojít k aktivní kontrakci těchto svalů. Průběh dílčích impulsů nedosahuje po sečtení maxima. Bývá to častá chyba u začátečníků nebo bruslařů, jimž chybí přirozená odrazová schopnost a výbušnost. Při posuzování skoků prováděných technikou se zpomalenou rotací je možné kvalitu skoku posoudit zcela objektivní metodou — sledováním zpomaleného video-záznamu. Tak např. u jednoho : nejlepších skokanů, amerického krasobruslaře M. Petkewiche (záznam byl proveden na tréninku při mistrovství světa v r. 70 v Lublani) vypadá časový průběh jednotlivých fází jednoduchého Axel-Paulsenova skoku takto:

0.36s — odrazová fáze, začínající pohybem volné nohy (od okamžiku změny pracovního úhlu tvořeného stehny obou nohou)

0.25s — let vzduchem s minimálním natočením o 90°

0.55 s — let vzduchem s rotací 450°

0.44 s — doskok (od okamžiku dotyku ledu do fáze vytažení volné nohy vzad v oblouku vzad - ven).

0,80 s — doba letu vzduchem.

0.80 s — doba potřebná k provedení odrazu a dopadu

Z tohoto časového záznamu je nejzajímavější údaj druhý, kdy se bruslař za 0.25 s otočí ve vzduchu přibližně o 90°, kdežto na zbývajících 450° spotřebuje pouze 0,55 s. Právě to je charakteristické pro tuto skokanskou techniku, výrazně se lišící od „piruetové” techniky, používané většinou v předválečných školách.

 


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťte jej prosím.


Podobná témata

Teorie členění plochy
Základní polohy těla
Teorie figur
Teorie odrazu
Teorie skluzu
Teorie mechaniky obratu
Teorie rotace
Teorie skoku ve smyslu trojky
Teorie skoku ve smyslu protizvratu
Teorie skoku - odraz, - let, - dopad
Teorie piruet
Teorie spirály smrti
Teorie zvedaček