m2 m1

Teorie - pohybu v základních figurách

 

Před krasobruslařem, připravujícího se k dosažení vysokých sportovních výkonů, stojí řada úloh, které lze rozdělit na dvě skupiny: osvojení si povinných figur a osvojení si maximálních dovedností v libovolném programu.

Jak jsou tyto úlohy jsou mezi sebou propojeny a jaké je místo poviných cviků v celkovém komplexu přípravy krasobruslaře?

Znalost kruhů, vlnovek, obratů aj. prvků umožňuje zlepšit koordinaci skluzu v hraně, pocit rovnováhy, zvyšuje pohybové možnosti krasobruslaře. A právě proto povinné cviky jsou « školou ». Tímto jakoby podtrhují, že jsou abecedou krasobruslení.

V posledních letech pozorujeme tendence ke specializaci krasobruslařů: objevují se bruslaři, skvěle ovládající « školou » a demonstrují velmi dobré předpoklady pro volnou jízdu. A naopak, je nemálo krasobruslařů, kteří lehce splňuji nejvyšší požadavky na prvky volné jízdy, ale zaostávající ve « škole ».

Bruslaři, dobře ovládající « školu », jsou obvykle více přesní, snaživí, vnímaví, důslední. Sportovci, dávají přednost volné jízdě, jsou více citově zabarvení, akrobatičtí a odvážní.

Následně můžeme udělat významný závěr pro praxi. Základní fáze « školy » je výhradně cenným prostředkem ke zvyšení pohybových vlastností krasobruslaře. U vyšších stupňů cvičení je účelné posuzovat krasobruslení již jako samostatnou část.

V souladu se směrnicemi závodů, se místo účastníka v poviných jízdách, vytváří skupiny pro určení startovního čísla v následujícím závodě - tak zvaný krátký program. Jinými slovy: nejlepší z povinných figur se dostávají do nejsilnější skupiny a startují po účastnících se slabšími výsledky v povinných cvičeních.

Krasobruslení je velmi tradičním druhem sportu. Rozhodčí zde do velké míry stanovují subjektivní názor, proto je nutno ještě jednou zdůraznit, že získání vedoucí pozice u poviných jízd má velký význam.

Současná doba historie krasobruslení nezná případ, kdyby mistr Evropy, světa, nebo olympijský vítěz ovládal chabě, nebo dokonce průměrně povinné cviky!

Cílem současné práce je objevit a teoreticky zdůvodnit některé techniky pozic. Přechod od empírické cesty znalosti poviných cviků k teoretickým zahrnuje zvláštnosti techniky analýzy pohybu těla krasobruslaře z pozice mechaniky. Přitom zvláštnost organismu krasobruslaře jako živého systému vyžaduje biologické a především, anatomické zkoumání zvláštností člověka. Porovnáním praktické trenérské práce s teoretickou analýzou řady pohybů umožňuje nalézt některé zákonitosti provádění poviných cviků, uvést je do systému technických postupů, a zpřesnit postup metodiky cvičení a tréninku.

Základní pojmy a terminologie

Je známo, že hlavní úlohou poviných cviků je jejich obrazec na ledě v požadovaném tvaru.

Stávající obrazce ve tvaru kruhu, osmiček a paragrafů (obr. Tvary základních figur).

poloha_02
Tvary základních figur: (kruhy, osmy, paragrafy)

Při provádění kruhů krasobruslaři "kreslí" dvě dotýkající se kružnice. Jednu kružnici opisují na pravé noze, druhou - na levé noze. V osmách obě kružnice provádí nepřetržitě na jedné noze, potom na druhé noze. U paragrafu na každé noze jede jeden a půl kružnice, v důsledku toho jsou kresby tří vzájemně se dotýkajících kružnic. Každý povinný cvik lze podmínečně rozdělit na jednotlivé části, nebo prvky.

Těchto prvků je sedm: oblouk, vlnovka, trojka, protitrojka, klička, zvrat a protizvrat (viz obr. prvky základních figur). Pro získání a zachování pohybu se používá odraz. Odraz na začátku obrazce nazýváme startovním a odraz během provedení obrazce - přechodovým.

U poviných cviků jsou na bruslaže kladeny následující požadavky.

Geometrická souměrnost obrazce. Pro hodnocení geometrické souměrnosti obrazce se používá systém pomyslných čar: podélná osa , příčné osy a linie koridoru (obr. rozmístění figur). Přesnost tvaru oblouku a kruhu se stanoví jejich porovnáním s pomyslným, nebo narýsovaným kruhem, nebo její části.

Geometrická souměrnost obrazce, nebo zjednodušeně geometrie obrazce, je doržena, pokud všechny kruhy obrazce bruslař projede stejně a jejich středy jsou umístěny v jedné přímce na podélné ose obrazce. Prvky obrazců - vlnovky, kličky, protitrojky, zvratu a protizvratu taktéž musí být umístěny na podélné ose. Trojky mohou ležet jak na podélné ose, tak i v bodech, dělicích kruh na tři stejné části (obrazce s dvojtrojkami). Všechny prvky taktéž musí být geometricky souměrné. Všechny detaily obrazce, včetně odrazu, musí plně odpovídat směrnicím ISU. Ve cviku s kličkou musí délka oka činít třetinu průměru kruhu. Poměr délky oka k šířce oka je 3 : 2.

poloha_016
Prvky základních figur
poloha_017
Rozmístění figur

Jízda v hranách - Pod tímto termínem se předpokládá dodržení předepsaných předpisů skluzu v hranách brusle při provedení toho kterého prvku. Jak, oblouk, zvrat, protizvrat a klička se provádí stále na jedné hraně brusle. Ve trojkách a protitrojkách dochází ke změně hrany, která se uskutečňuje v jediném bodu. Obrazec nesmí obsahovat stopy změny zesílení, škrábání, deformaci v podobě výdutě, prohlubně. Tyto vady taktéž spadají do chyb v kategorii hran. Důležité je aby stopa obrazce byla jemná, rovnoměrně projetá, bez zakřivení a zvlnění.

Pokrytí stopy - Figura je provedena za plného pohybu směřuje k naplnění tvaru - každá další nová stopa se umísťuje co nejblíže k předcházející. Čím menší je vzdálenost mezi jednotlivými stopami, tím dokonalejší je pokrytí stop obrazce.

Postoj, držení těla - současně s prováděním figury, musí bruslař sledovat vlstní držení těla. Hodnocení může být sníženo, pokud krasobruslař, například, silně naklání hlavu, příliš vysoko napřahuje ruce, příliš zvedá špičku brusle volnéu nohy atp. Správné držení těla nejen že zlepšuje vnější vzhled. ale i dojem z bruslení, ve výsledku hlavně zlepšuje tvar, čistotu stopy a obratu.

Velikost obrazce.Velikost kruhu u velkých figuře se musí sestavovat třemi - čtyřmi kmihy krasobruslaře, u obrazce s kličkou se průměr kruhu rovná přibližně délce pěti bruslí.

Pro zjednodušení popisu pohybu krasobruslaře se u poviných cviků používají tradiční smluvený projev a termínologie.

Stojná (opěrná) noha - noha, na které je krasobruslař ve skluzu, nebo na ni stojí.

Volná noha - noha, která se v daném okamžiku nedotýká ledu.

Změna směru - přechod ze skluzu vpravo do skluzu vlevo a opačně.

Změna jízdy - změna jízdy vpřed na změnu jizdy vzad a opačeně.

Poloha hlavy, volné nohy a rukou zepředu nebo zezadu je posuzováno vůči k tělu krasobruslaře, ale ne ke směru pohybu po ledě (pokud to není vyznačeno zvlášť).

Natočení těla - natočení horní části těla vzhledem k dolní části těla kolem podélně osy.

Za kladný směr natočení těla se považuje směr do strany zakřivení oblouku.

Za záporný směr natočení těla se považuje směr, do opačného směru zakřivení oblouku.

Natočení - stočení ramenní části, nebo hlavy okolo podélně osy těla, s tím je také svázaná změna pozice volné nohy a ruky.

Uzel obrazce - část obrazce, zahrnuje odraz, výchozí a koncový obvod stopy. Obrazce ve tvaru kruhu a osmy mají jeden uzel. Obrazce ve tvaru paragrafu mají uzly dva.

Vzájemná poloha částí těla krasobruslaře je při provádění poviných cviků rozmanitá. Ale nejvíce je rozšiřen systém ustanovený, definovaný a zavedený N.A.PANINEM v základech vlastní systemizace. Jde o vzájemnou polohu čelní (příčné) osy ramenní soustavy a pánve.

poloha_018
Dvě skupiny pozic: Normální a natočená poloha těla
poloha_019
Čtyři pozice krasobruslaře
poloha_020
Čtyři pozice těla při skluzu vpřed a vzad na vnější a vnitřní hraně brusle

Ve shodě s tímto příznakem mohou existovat dvě skupiny pozic (viz obr.Dvě skupiny pozic).

V první - osa ramenního pásu a osa pánve jsou přibližně vůči sobě svilé.;

Ve druhé - osa ramenního pásu a osa pánve jsou vůči sobě protisměrně natočené - tj. středové pozice v protisměru.

Tyto skupiny poloh posuzujeme abstraktně, v prostoru, bez opory.

Při posuzování pozic těla krasobruslaře v podmínkách s oporou, vzniká nutnost rozlišovat (opěrnou) stojnou a volnou nohu. Příznak vzájemné polohy frontální osy ramenního pásu a pánve doplňuje příznak polohy volné nohy vůči stojné. Tyto příznaky pozice těla u poviných cviků jsou dále rozvedeny do čtyř poloh (viz. obr.Čtyři pozice krasobruslaře)

I pozice — ramenní pás a pánev jsou vytočeny vzhledem ke středové poloze do strany, volná noha je zezadu stojné.

II pozice — ramenní pás a pánev jsou vytočeny vzhledem ke středové poloze na opačnou stranu, volné noha je zezadu.

III pozice — ramenní pás a pánev jsou vytočeny vzhledem ke středové polozev do strany, volná noha je vpředu před stojnou nohou.

IV pozice —  ramenní pás a pánev jsou vytočeny do opačné strany, volné noha je vpředu před stojnou nohou.

Uvedené pozice jsou nezávislé od hrany brusle a směru skluzu. Na dalším obrázku jsou uvedeny čtyři základní pozice v případech pohybu vpřed a vzad, na vnější a vnitřně hraně brusle.

 

V popisu základních, ale i složetějších figur vycházíme z následujícího schéma rozdělení pohybu na perody a fáze.

poloha_020
Pohyb v základních figurách
I.část
1—3 — perioda odrazu
1—3 — perioda odrazu
1—2 — fáze přípravy k odrazu
2— 3 — fáze odrazu
II. část
—4 — perioda přípravy k obratu
3—4 — perioda přípravy k obratu
III. část
4—6 — perioda obratu
4—5 — fáze vjezdu
5—6 — fáze výjezdu
IV. část
6—8 — perioda dokončení obratu
6— 7 — fáze upevnění pózy
7—8 — fáze změny pozice
8—10 — perioda odrazu
8—9 — fáze přípravy k odrazu
9—10 — fáze odrazu

 


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťte jej prosím.


Podobná témata

Teorie členění plochy
Základní polohy těla
Teorie figur
Teorie odrazu
Teorie skluzu
Teorie mechaniky obratu
Teorie rotace
Teorie skoku ve smyslu trojky
Teorie skoku ve smyslu protizvratu
Teorie skoku - odraz, - let, - dopad
Teorie piruet
Teorie spirály smrti
Teorie zvedaček