m2 m1

Teorie piruet

 

V arzenálu krasobruslařů je velké množství rotačních pohybů. Vznikají přirozeně a provádí se poměrně lehce. K takovému pohybu patří rotace s oporou - pirueta. Jejich mnohotvárnost dovoluje bruslaři předvést schopnost udržet rovnováhu i v těch nesložitějších pozicích. Pirueta představuje rotační pohyb těla okolo jeho svislé osy. Podle rotace rozlišujeme piruetu vpřed, kdy otáčení vzniká stranou stojné nohy, a vzad, prováděný stranou volné nohy. Z pohledu pozic rozdělujeme piruety na tři základní skupiny.

pirueta v stoje

pirueta v dřepu (nízká)

pirueta ve váze

pirueta_49
Tři základní skupiny rotací: a) vstoje, b) v dřepu, c) ve váze

Další kategorií jsou piruety v záklonu. Za základní znak záklonu se považuje charakteristické prohnutí, nebo spletení těla při rotaci. Další piruetou jsou piruety s uchopením nohy.

pirueta_50
Pirueta s uchopením nohy.

 

Rozlišujeme na jednoduché piruety jejichž otáčení spočívá na jedné noze, a piruety se směnou nohy. (Například, s přechodem z pozice ve stoje do polohy v sedě), nebo se směnou stojné nohy po dobu rotace. V krátkém a volném programu důležitě místo zaujímají kombinace rotací se směnou pozic i stojné nohy. Piruety můžeme provést na jedné i dvou nohách. Poslední pojmem je směr otáčení (vpřed, nebo vzad)

Základy techniky rotace.

Pirueta se skládá:

  • z nájezdu
  • vjezdu
  • rotace
  • výjezdu

na obrázku níže je zobrazena stopa piruety vpřed.

1, 2, 3 = Oblouky

4 = Nájezdový oblouk

5 = Vjezdový oblouk

6 = Bod rotace

7 = Oblouk

8 = Oblouk výjezdu

 

pirueta_51
Kresba stopy piruety vpřed (a), vzad (b)

Nájezdový oblouk.

je několik variant nájezdového oblouku. Nejvíce vhodné a proto účelné pro základního nácvik je spojení trojky vpřed - ven s překládáním vzad. Použití nájezdu ve formě trojky vpřed - dovnitř, také vzad - ven, nebo vpřed - ven. Při nájezdu je důležité zachovat plynulost skluzu a dobré držení těla, aby rotace byla přirozená a příprava na ni nenápadná.

Vjezdový oblouk

je nejnáročnější a nejdůležitější částí piruety. Právě zde vzniká rotace. Stopa, kterou nechá brusle při vjezdu, je čarou s plynule se měnící křivostí. Vjezd provedený na pokrčené noze neusměrňuje do té doby, dokud nevznikne rotace.

Rotaci tělu lze dodat dvěma způsoby:

odrazem nohy od ledové plochy, při průjezdu nájezdovým obloukem do vjezdového oblouku, nebo také na kruhu setrvačností, získanou volnou nohou a rukou. Při rotaci v stoje, nebo v podřepu se používají oba způsoby. Při rotaci ve váze není rotace získaná setrvačností efektivní. Zde může dojít k vyvedení volné nohy vpřed a po přechodu do pozice váhy bude nucen krasobruslař na konci vjezdu ostře odvádět volnou nohu zpět.

Tento pohyb pak vyvolá ztrátu rovnováhy. Spolehlivě zde patří vjezd se zanoženou volnou nohou vzad a volné ruky.

Kmih

Tj. vyvedení ruky a nohy vpřed, tento pohyb je třeba začít teprve, když oblouk nabývá největšího zakřivení. Vjezd do piruety vstoje se neliší od vjezdu do podřepu, ale stojná noha zde usměrnění rotaci víc. Usměrnění rotace volnou nohou musí být citlivé, jinak vede ke ztrátě rovnováhy.

Pro stabilitu rotace je velmi důležité správné provedení konečného úseku vjezdového oblouku. V piruetě vpřed na konci vjezdu, kdy oblouk dosáhne největší křivosti, provedeme obrat trojkou vpřed - ven, a poté kružnici o průměru 20 - 30 cm, a teprve začíná rotace.

Rotace.

V této fázi je důležitá přesnost pozice těla, stálost poloh os a středu rotace. V pozici ve váze je nutno rotovat na ploše brusle, netýká se zoubků brusle. Začínající krasobruslař často ztrácí rovnováhu už na začátku rotace, protože přespříliš přemísťuje těžiště těla vpřed. Aby se vyhnul tomuto, je nutno v průběhu rotace, zejména na jejím začátku, odtáhnout volnou nohu zpět.

Rotace v podřepu vzniká na přední třetině brusle. Pro zvýšení stability na začátku rotace, je dovolen letmý dotyk zoubků s ledovou plochou. Nejvíce chyb se vyskytuje právě zde - padání vzad. Abychom se tomu vyhnuli, je třeba rozbalit volnou nohu a ruce vytáhnout vpřed. Stojná noha je přitom pokrčená, ramena pokleslá. Rotace vstoje také vzniká na přední třetině brusle s letmým dotykem zoubků s ledovou plochou.

Náročné piruety vyžadují spojení těl. Posuďte, jak se provádí společná pirueta vvstoje zvaná šroub (vrtule). Při rotaci na levé noze vytahujeme pravou nohu vpřed, nespouštíme k ledu, ale ohýbáme v koleni. Levou nohu na které rotujeme, mírně pokrčíme. Mezitím pravou nohu spouštíme, sklouzává po zadní straně holeně levé nohy. Současně s tím, nebo o něco později spojujeme ruce. Ve finálních fázi ruce tiskneme těsně k tělu, a lehce ohnutou stojnou nohou usměrňujeme tak, že dostaneme dodatečně zvětšení rychlosti otáčení. Zde je potřeba sledovat společnou symetrii, neboť nestejné pohyby naruší celkovou rovnováhu. V této piruetě je rychlost nejvyšší - od 2 a více otáček za vteřinu.

Výjezd.

Jeho provádění vždy předchází zpětný pohyb - rozpojení. Tím se sníží rychlost rotace a odlehčení provedení výjezdu. Důležité je, aby rozdělení bylo zakončeno mírným pokrčením stojné nohy.

Obvykle se výjezd doprovází směnou nohy: předtím volná noha předstupuje před stojnou nohu a rotace končí odrazem, analogicky odrazu vzad - ven v dané figuře. Tato varianta výjezdu je nejrozšířenější, doporučuje se při nácviku piruety. V programech mistrů se setkáváme se stále náročnějšími výjezdy (například, vpřed - ven se směnou nohy, vzad - dovnitř bez směny nohy, vjezd do skoku) Při každé variantě musí všechny pohyby směřovat k takovému provedení, při kterém je výjezd přirozeným pokračováním rotace.

Záklony.

Vystupují s výrazným vychýlením vzad, nebo do boku s hlavou zvrácenou dozadu. Rotace v neobvyklé situaci komplikuje prostorovou orientaci, která způsobuje ztrátu koordinace pohybů, někdy doprovázenou závratí. Současně záklony - jsou velmi cenná cvičení na zlepšení rovnováhy. Než prozkoumáme záklony, musí se bruslař naučit s jistotou správně držet tělo bez bruslí.

Nájezd a vjezd je stejný jako u běžných piruet. Pozice záklonu je považován za začátek rotace. Dále se doporučuje zvýšit prohnutí (nenápadně pro pozorovatele) Zkušený krasobruslař leckdy zvedne jednu ruku nahoru, nebo spustí dolů, aby její poloha souhlasila s pozicí osy rotace: tím se zajistí že se otáčky znásobí.

Piruety vzad

Pro další osvojení skoků je ideální pirueta vzad. Její póza je shodná s piruetou vpřed. Má však některé zvláštnosti. Třebaže směr otáčení těla u piruety vzad a vpřed, je vnímám stejně, je potřeba se naučit oba chody provedení. Pirueta vzad nejpřesněji imituje pohyb těla za letu při provádění skoků, proto jsou důležitá průpravná cvičení.

Při učení rotace vzad se doporučuje nacvičit vjezd do piruety viz obr. Kresba stopy piruety vzad (b), kde je ostrý nájezdový oblouk vpřed - dovnitř (oblouk 1). Vjezd do piruety je na oblouku vpřed-dovnitř na druhé noze (oblouk 2). Nyní si popíšeme jak krasobruslař provede energický otáčivý pohyb volnou nohou a rukama Rotaci (bod 3) lze provést v těchto pozicích (ve váze, v podřepu a ve stoje). Výjezd (oblouk 4) nejlépe je trénovat na téže noze, na které vznikla rotace: pomáhá to zdokonalovat výjezd z spirálových skoků.

Osvojení si piruety vpřed a vzad poskytuje velké možnosti pro nácvik nejrůznějších kombinací: pirueta ve váze se změnou nohy, nebo varianty piruet se změnou položení těla a nohy.

Výuka piruet. Pro úspěšné osvojení piruety je důležitě definovat pro krasobruslaře vhodnou stranu rotace. Většina z nich to zkouší formou metody pokus omyl. Nejjednodušší a přesný způsob určení « vlastní » rotace - provedení piruety vzad s výjezdem bez výměny nohy. Pokud je pirueta a výjezd jistý - lehce ji točím na pravé noze, varianty Vašich piruet jsou do leva a naopak.

Důležitým směrem v tréninku mimo led je práce s pružností těla. Přitom je nutno spojit cvičení s rozvojem pasivní pružností (cvik "špagát" apod.) Cvičení pro rozvoj aktivní pružnosti. Například, pro zdokonalení pozice váhy je účelné používat závaží, připevněné k chodidlu volné nohy: To je také jeden z prvků pasivní pružnosti - udržení volné nohy v požadovaném postoji.

Tentýž způsob je efektivní i v učení na ledě. Dobrým způsobem zdokonalování pozice těla při rotaci ve váze, je nácvik tak zvané vlaštovka - střídavě na obou nohách.

Pro zdokonalení přesnosti pózy a smyslu pro rovnováhu je vhodné využití trenažéru «Grácie». Ke zvyšování úrovně celkové odolnosti krasobruslařů v rotačním zatížení pomáhá speciální trenažér ve formě rotačního disku s elektrickým pohonem, u kterého lze plynule regulovat otáčky od 3otáček za vteřinu a více.

grace
Rotační disk k nácviku piruet

Při výcviku na ledě je třeba hlavní pozornost zaměřit na hledání optimálního způsobu vjezdu do rotace a analýze charakteru stopy na ledě, čistotě stopy, aby nebyla poškrábána zoubky brusle.

Další způsob pro zdokonalování vjezdu do rotace, zvyšování stability je nácvik se zavřenýma očima, nebo použití neprůsvitných brýlí. Těmito způsoby dosáhneme zvýšené činnosti vestibulárních, dotykových a sluchových smyslů. Nácvik piruet vpřed a vzad v nejrůznějších pozicích pomáhají připravit organismus bruslaře rotačnímu zatížení.


A nyní několik poznámek k biomechanice piruet. Pohybová (kinetická) energie tělesa E (otáčejícího se těla) je dána rovnicí:

vzorec_pirueta1

J je moment setrvačnosti otáčejícícho se tělesa; může být vyjádřen jako součet součinů částeček hmoty (m) otáčejícího se těla a čtverce jejich vzdálenosti (r) od osy rotace.

vzorec_pirueta2

ω je úhlová rychlost otáčení, vyjádřená v otáčkách ( f ), a je dána vztahem:

vzorec_pirueta3

= úhlový moment otáčejícího se těla. Při piruetě bruslařovo tělo rotuje okolo svislé osy, která při vycentrované piruetě musí procházet těžištěm bruslaře. Při otáčení musí být tělo zpevněné, což je zvláště důležité v okamžiku centrování piruety a především při dopadu ve skocích do piruety, kde uvolnění kterékoliv části těla způsobuje obvykle vychýlení hmoty těla od osy rotace, tím zvětšení momentu setrvačnosti a v důsledku toho zmenšeni úhlové rychlosti otáčení.

Uvažujeme-li o otáčení v malém časovém úseku, můžeme pominout odpor vzduchu a tření brusle o led. Úhlový moment otáčení můžeme považovat za konstantní. Při stálé hodnotě může bruslař ovlivnit rychlost otáčení ω měněním momentu setrvačnosti J. Měnit jej může tím, že zvětšuje nebo zmenšuje vzdálenost r volných částí těla (paží, volné nohy) tím, že je oddaluje nebo přitahuje k ose rotace. Jestliže např. bruslař přiblíží paže, jejichž hmota je m, z původní vzdálenosti jejich těžiště r1 od osy rotace na vzdálenost r2, zmenší se moment setrvačnosti celého těla o hodnotu m ( r1 - r2 ). Jelikož však úhlový moment považujeme za stálý, musí se nutně zvětšit úhlová rychlost o úměrně zmenšenému J.

Příklad:

Bruslař o hmotnosti 70 kg se otáčí ve vzpřímené poloze okolo svislé osy s pažemi v upažení s úhlovou rychlostí

ω = π . φ1 přičemž f1 = 1,8 otáček/s.

Počítejme novou hodnotu úhlové rychοstí ω2, jestliže bruslař přitáhne paže k tělu. Hmota každé paže je 3 kg, poloměr působení odstředivé síly těžiště jeho paže = 60 cm při upažení aς2 = 28 cm při připažení a poloměr působení odstředivé síly zbývajících částí těla (je-li volná noha přinožená) je ς0 = 10 cm.

Pozn.: Poloměr působení odstředivé síly o

vzorec_pirueta4

Původní moment setrvačnosti bruslaře byl:

vzorec_pirueta5

Nový moment setrvačnosti je:

vzorec_pirueta6

Protože nepředpokládáme žádnou vnější silu, zůstává úhlový moment nezměněn:

vzorec_pirueta75

Přitažením paží se zvýšila rychlost otáčení 2,5krát. Vztah mezi Jaav praxi znamená, že rychlost rotace se zvětšuje, jestliže bruslař ve vzpřímené piruetě přitáhne paže a (nebo) volnou nohu. Jestliže naopak paže a volnou nohu oddálí, rychlost rotace se snižuje. Ze zkušenosti víme, že nejrychlejší rotace, tj. největšího co, dosáhneme se zcela přitaženými pažemi a přinoženou volnou nohou na konci piruety, kdy větší část energie otáčení je spotřebována třením a odporem vzduchu během dlouhé rotace (10 s nebo více). Proč na počátku piruety, kdy není energie otáčení snížena odpory, není uplatněna nejrychlejší rotace, tj. při zcela přitažených pažích a volné nohy? Rychlost otáčení by byla větší a pirueta efektivnější.

Odpověď na tuto otázku dá opět aplikace zákonů mechaniky. Při rotaci působí na jednotlivé části otáčejícího se těla o hmotě m velká odstředivá síla P úměrná vzdálenosti r od osy rotace a rychlosti otáčení ω.

Její rovnice zní:

P = m .r . ω2 = m .r . (2Π . f)2.

Odstředivá síla musí být v tom případě vyrovnána napětím svalů. Jinak části těla, které připadají v úvahu (tj. paže a volná noha), budou taženy od osy rotace do otevřené polohy. Při stažení paží, nebo volné nohy musí bruslař překonat velkou odstředivou sílu, jak ukáže příklad:

Jak velká je odstředivá síla působící na paži (ruku a loket) o hmotě m = 1,5 kg, je-li vzdálenost jejího těžiště od osy otáčení r = 0,5 m a je-li rychlost otáčení f = 4 otáčky/s ?

P = m .r . π2 . f2 = 1,5 . 0,5 . 4π2 . 16 =   473,7 kgm/s2.

Tato síla musí odpovídat gravitační síle (váze)

vzorec_pirueta9

Takovou sílu musí překonat každá paže při otáčení. Největší rotační pohybová energie a největší odstředivá síla je na začátku piruety. Ze zkušenosti víme, že úplné přitažení paží a volné nohy (nejmenší J a největší ω) nemůže bruslař provést ve zlomku vteřiny vzhledem k velké odstředivé síle. Teprve mnohem později, tj. na konci piruety, kdy energie otáčení je mnohem menší, může dosáhnout úplného přitažení a nejrychlejší rotace. Mnoho však záleží na fyzických schopnostech bruslaře a jeho trénovanosti. Tyto principy jsou důležité i pro dvojité a trojité skoky, jak jsme již uvedli v předcházející kapitole. Pokud jde o piruety, není rozdíl mezi předválečnou a současnou výkonností tak značný jako u skoků. Dnes dosahují špičkoví bruslaři 60 - 70 otáček při rychlosti otáčení 6 otáček/s.

 


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťte jej prosím.


Podobná témata

Teorie členění plochy
Základní polohy těla
Teorie figur
Teorie odrazu
Teorie skluzu
Teorie mechaniky obratu
Teorie rotace
Teorie skoku ve smyslu trojky
Teorie skoku ve smyslu protizvratu
Teorie skoku - odraz, - let, - dopad
Teorie piruet
Teorie spirály smrti
Teorie zvedaček