m2 m1
 

Teorie skoků část II.

 

Role skokanské přípravy krasobruslařů se v posledních letech značně zvýšuje. Právě skoky s několika obraty, podtrhují atletické možnosti borců, staly se hlavní technickou součástí moderních volných jízd. Povinný program volných jízd zahrnuje sedm prvků, čtyři, které mají skokový charakter. Obsah prvků krátkého programu demonstrují tendenci k narůstu hodnoty skoků.

Všechny skoky v krasobruslení jsou zařazeny do skupin. Podle způsobu odrazu je lze rozdělit na hranové, u nichž se odrazová noha odráží hranou brusle od ledu, a špičkové, u nichž stojná noha klouže v hraně a odraz je proveden volnou nohou zoubky brusle od ledu.

Pokud ve skoku směr rotace těla za letu koliduje se směrem zakřivení oblouku, na kterém provádí se příprava k odrazu a odraz, takový směr podmínečně nazýváme kladným. U skoku s tak zvaným záporným směrem, se tělo točí za letu stranou v opačném směru zakřivení odrazového oblouku.

Skok, u nichž krasobruslař dopadá na odrazovou nohu, nazýváme skokem bez směny nohy, ale ty skoky, u nichž dopad vzniká na kmihovou nohu, nazýváme skoky se směnou nohy.

Podle množství otáček rozdělujeme skoky na skoky bez rotace za letu, a skoky s obratem těla o 0,5; 1,5; 2; 3; 3,5 obratu.

Krasobruslařský skok se skládá z navzájem spojených pohybů jednotlivých částí těla. Jelikož se charakteristiky částí skoku nepřetržitě mění, jsou zde různé varianty rozdělení skoků. Na základě obecně známého schéma analýzy sportovního skoku a jeho specifických zvláštností, skok lze rozdělit na periody a fáze.

  • 1. perioda rozjezdu obsahuje fázi získávání rychlosti a fázi přípravy k odrazu.
  • 2. perioda odrazu obsahuje fázi aktivního odrazu.
  • 3. perioda letu se skládá z fáze zabalení těla a rozbalení těla během letu.
  • 4. perioda dopadu obsahuje fázi dopadu a fázi výjezdu.

Jaké pohyby provádí krasobruslař v těchto periodách a fázích a jaké pohybové úlohy řeší?

Perioda rozjezdu

Ve fázi získávání rychlosti se bruslař rozjíždí do rychlosti, potřebné k provedení skoku, aby dodal tělu kinetickou energií a přeměnil na dopředný - postupný pohyb.
Ve fázi přípravy k odrazu bruslař přestává zvyšovat rychlost pohybu, přechází do setrvačného skluzu, aby viditelně definoval směr vlastního pohybu a na základě toho, náležitě usměrnil trajektorii odrazového oblouku, dále - vyrovnává rychlost pohybu jednotlivými částmi těla a tělo zaujme polohu, zabezpečující optimální provedení odrazu.

Perioda odrazu

Ve fázi přípravy probíhá ohnutí stojné nohy v holením, kolením a kyčelním kloubu a současně odvod kmihové nohy a rukou do polohy, ze které se provádí setrvačný pohyb.
Ve fázi aktivního odrazu v důsledku energického napřímení v holením, kolením a kyčelním kloubu, průvodní setrvačný pohyb rukou a nohou, uděluje tělu krasobruslaře svislou rychlost, dostatečnou k odpoutání se od povrchu ledu. Tato fáze je ze všeho nejdůležitější: v ní tělo získává dopředný a otáčivý pohyb, a vytváří podmínky pro pohyb podélné osy těla za letu.

Perioda letu

Přitisknutím částí těla k ose rotace, krasobruslař ve fázi zabalení násobí dosaženou odrazovou úhlovou rychlost, aby po dobu letu vykonal požadovaný počet otáček.
Ve fázi rozbalení oddalujeme části těla od osy rotace, tím se zmenší úhlová rychlost, která zabrání nadměrné rotaci těla okolo podélně osy v momentě dopadu.

Perioda dopadu

Ohnutím stojné nohy, krasobruslař ve fázi přípravy přechází do skluzu po oblouku tak, aby zmírníl svislou rychlost, přeměnil zbytkovou rotaci okolo podélně osy ve skluz v dopadovém oblouku a nedovolí přílišné snížení vodorovné rychlosti pohybu.
Ve fázi výjezdu bruslař napřimuje stojnou nohu, udržuje stále skluz v požadovaném držení těla.

Takové dělení skoku má mnoho společného s dělením, jaké je u jiných forem sportovních skoků: v gymnastice, akrobaticii, ve skocích do vody, na lyžích atd., v nichž se odráží specifikum krasobruslení. Hlavní zvláštností skoku v krasobruslení je získání kinetické energie při skluzu na ledě a její využití ve skluzu po oblouku. Role svalů je přitom v přesném ovládání procesu přeměny skluzové energie v letovou energií, ve vytvoření a řízení rotačního pohybu okolo podélně osy.

Analýza techniky skoků

Jedním z nejdůležitějších ukazatelů náročnosti skoku je počet otáček, které vykoná krasobruslař po dobu letu. V souvislosti s tím je důležitě ovládat mechanismus řízení rotace těla okolo podélně osy.

Rotační pohyb kolem podélně osy těla vzniká během odrazu. Za letu krasobruslař použije pouze jednu vnější sílu - tíhovou sílu, která je vzhledem k tělu rovna nule, udělit tělu rotační pohyb lze jen v okamžiku odrazu. Jinými slovy, otáčivý pohyb se vytváří při odrazu. Provedením zabalení, nebo rozbalením částí těla krasobruslař pouze znásobuje, nebo zmenšuje úhlové otáčky, a moment hybnosti.

Vytvoření základní rotace

Zkoumáním částí těla v odrazové části skoku bylo zjištěno několik metod zřízení základního rotačního pohybu kolem podélně osy.

Způsob první

- skluz v oblouku. Obrázek níže ukazuje schéma obratu těla při skluzu v odrazovém oblouku u skoku salchow.

skok27
Vytvoření základní rotace skluzem v oblouku

Při pohybu po odrazovém oblouku linie ramen provede natočení v určitém úhlu Δφ. Přibližně lze pokládat, že pod týmž úhlem provede natočení i tělo krasobruslaře. Víme, že tento obrat nastal v určité době Δt , je možné určit průměrnou úhlovou rychlost těla:

vzorec_skok1

Pokud během odrazu byl moment setrvačnosti těla k ose rotace roven I, tak moment hybnosti, kterým bude disponovat tělo, bude rovno:

vzorec_skok2

Úhel natočení těla Δφ závisí od zakřivení odrazového oblouku (čím je zakřivení větší, tím větší je úhel natočení) Během pohybu po odrazovém oblouku tělo nabývá základní rotaci, kterou vyjadřuje zakřivení odrazového oblouku, doba skluzu po tomto oblouku a pozice částí těla k ose rotace (moment setrvačnosti kolem této osy).

Způsob druhý

Rotace horní části těla. Obrázek níže ukazuje náčrt odrazu.

skok28

Je vidět, silné natočení ramen a paží vzhledem k pánvi. V důsledku toho horní část těla nabývá otáčivý pohyb, moment K se rovná součinu momentu setrvačnosti I horní části těla v úhlové rychlosti otáčení<./p>

vzorec_skok3

Vzhledem k omezené pohyblivosti horní části paže a pánve těla nese nižší, a tím i celé tělo nabývá rotační pohyb. Velikost momentu hybnosti zůstává stejná, ale dochází ke zvýšení momentu setrvačnosti a úhlové rychlosti, v důsledku otáčení horní části těla se snižuje (kontrola)

vzorec_skok4

Zásluhou natočení vrchní části těla během odrazu krasobruslař nabývá rotační pohyb, hodnota momentu závisí od úhlové rychlosti natočení vrchní části těla a poměrů momentu setrvačnosti vrchní části těla k momentu setrvačnosti celého těla k podélné ose.

Způsob třetí

Brzdný pohyb. V lehké atletice, akrobacii, a v řadě jiných druhů sportů s odrazem do skoku, zpravidla skok doprovázen krátkým brzdovým pohybem odrazové nohy. To vede ke ztrátě vodorovné rychlosti, ale napomáhá vytvoření rychlosti svislé. Jedna ze specifických vlastností skoků v krasobruslení spočívá v tom, že ztráta vodorovně rychlosti právé a levé části těla je v důsledku brzdného pohybu nestejná, rovnající se vzniku rotace okolo podélně osy těla.

Následující obrázek ukazuje schéma brzdného pohybu zoubky brusle.

skok29

Vlivem brzdění pravou nohou, tělo krasobruslaře nabývá otáčivý pohyb kolem osy, procházející přes bod opory zoubky brusle odrazové nohy.

Velikost otáčivého pohybu, získaného tělem při brzdném pohybu, určuje hlavně rychlost rozjezdu, efektivnost brzdného pohybu a pozice těla v momentě odrazu.

U špičkových skoků se brzdný pohyb uskutečňuje zejména zoubky brusle; u hranových skoků se brzdění provádí hranou brusle, a jen v závěrečném momentu odrazu, spolu s dolním zoubkem. Na předchozím obr. b, je dobře vidět, jak vzniká počáteční rotace ve skoku dvojitý Axel. Brzdný pohyb zde uskutečňuje hrana brusle.

Sledováním skoků a analýzou kinogramů se zjistilo, že se u uvedených tří způsobů provedení základní rotace ve skocích setkáváme s nejrůznějšími kombinacemi. Každému skoku odpovídá určitý způsob, nebo souhrn způsobů provedení. Následující tabulka 2. uvádí způsoby vedení rotačního pohybu u nejrozšířenějších skoků.

Tabulka 2.

Název skoku Způsob vzniku rotace
Skluzem po oblouku Natočením horní časti těla Brzdným pohybem
AXEL     Hlavní
SALCHOW Hlavní Pomocný Průvodní
RITTBERGER Pomocný Hlavní Průvodní
TOELOOP   Hlavní Pomocný
FLIP   Hlavní Pomocný
LUTZ   Hlavní Pomocný
WALLEY   Hlavní  

U skoků, kde se otáčení vytváří několika způsoby, existuje určité pořadí základního a pomocného způsobu.

U Rittbergerova skoku otáčení vzniká ze začátku v důsledku skluzu v oblouku, nehledě na to, že způsob vzniku základní rotace je pomocný. Po té začíná natáčení vrchní části těla (hlavní způsob), a pouze bezprostředně před odtržením brusle od ledu se provádí brzdný pohyb.

Je nutno poukázat na to, že s brzdovým pohybem brusle odrazové nohy, se více nebo méně setkáváme u všech skoků všech úrovní. U Salchovowa skoku a Rittbergerova takový pohyb slouží hlavně kvůli zajištění stability osy rotace v odrazu, ne však k provedení rotačního pohybu. Pro tyto dva skoky je tento způsob vedení pohybu analyzován jako pomocný.

U řady skoků (Salchow, Toeloop, Flip) se určitý rotační pohyb vytváří průběžně od rozjezdu po odraz. Praxe ukazuje, že akcentovat rotaci v tomto okamžiku často vyvolává ztrátu rovnováhy ve skluzu po odrazovém oblouku. Proto je upřednostňováno vytvářet otáčivý pohyb ve skluzu po odrazovém oblouku.

Pohyb těla za letu

Analýza kinogramů ukazuje, že u dobře provedeného skoku je pohyb osy rotace těla blízko k dopřednému -postupnému pohybu. V důsledku náročnosti pohybu těla za letu lze posuzovat, jak pohyb postupný spolu s osou otáčení, tak rotaci kolem této osy. Je známé, že při postupném pohybu mají všichny body těla v určitém okamžiku stejný vektor rychlosti a zrychlení. Zkoumání pohybu osy rotace lze nahradit zkoumáním bodů pohybu. Body jako takové  lze pohodlně vybrat na ose středu těžiště, přes kterou v průběhu celé bezoporové periody probíhá osa otáčení.

Je třeba poznamenat, že rozklad komplexního pohybu na rotační a postupný je záležitost výzkumu, zatím co ve skutečnosti jsou na sobě v obou směrech pohybu závislé a propojeny, a jsou dvěma stranami jednoho pohybu.

Dopředný - postupný pohyb těla

Rovnice pohybu těžiště těla šikmo k obzoru, v projekcí na osu souřadnic x a y, bez ohledu na odpor vzduchu vypadá následovně:

vzorec_skok5

kde αo = úhel vzletu; Vo = počáteční rychlost vzletu; g = gravitační zrychlení.

Rovnice ukazuje, že tvar dráhy, a tím i maximální výška a vzdálenost skoku závisí pouze na výchozích parametrech pohybu osy středu těžiště: počáteční rychlosti vzletu a úhlu vzletu, při stálém gravitačním zrychlení.

To znamená, že trajektorie pohybu osy středu těžiště těla v bezoporové periodě je určena pouze základními parametry pohybu - podobně jako u paraboly. Žádnou rotací končetin, pohybem atp. ji nelze za letu měnit.

Z toho vyplývá důležitý praktický závěr: charakter pohybu osy středu těžiště v bezoporové periodě celkově určuje odraz.

Obr. Trajektorie pohybu osy středu těžiště těla za letu, ukazuje dráhu letu od středu těžiště těla ve skoku dvojitý lutz. Jak vidíme, po provedení brzdového pohybu na začátku letu se vodorovná složky rychlostí osy středu těžiště těla rovná 4,58 m/s, a v důsledku odrazu a brzdění vzniká svislá složka rychlosti - 3,21 m/s, což zajistilo ose středu těžiště zisk v nejvyšíím bodu o 0,525 m.

skok30
Trajektorie pohybu osy středu těžiště těla za letu

Úhel vzletu činí 35°. Pohyb v bezoporové periodě má konstatní vodorovnou rychlost, která se rovná 4,58 m/s, krasobruslař prolétl 2,86 m, za dobu 0,626 s. Přitom se svislá složka rychlosti zmenšila z 3,21 m/s při vzletu, do nulové hodnoty ve vrchním bodu letu, poté při dopadu opět má 3,31 m/s, to už ale směřuje dolů.

Zajímavé je zmínit, že před odrazem měl krasobruslař vodorovnou rychlost 6,45 m/s, po odrazu, v důsledku brzdového pohybu, vodorovná složka rychlosti klesla na 4,58 m/s. Z této vodorovná rychlost činí 1,87 m/s. Podobné ztráty jsou i při dopadu. Pokud za letu vodorovná rychlost těla činí 4,58 m/s, tak při dopadu je rychlost skluzu 3,75 m/s. Ztráta vodorovné složky při dopadu je -0,83 m/s.

Tabulka 3.

Bruslař Název skoku Čas(s) Délka(m) Výška(m) Úhel vzletu Rychlost (m/s) Horiz. rychlost (m/s) Vertik. rychlost(m/s)
A 2L 0,59 3,20 0.43 28,10 6,16 5,42 2,90
B 2L 0.56 2,80 0.385 28,50 5,68 5,00 2,73
C 2L 0,50 3,10 0,31 21,40 6,67 6,20 2,46
A 2A 0.71 3,50 0,60 34,30 6,07 5,00 3,44
B 2A   >           
C 2A              

Ztráta vodorovné složky rychlosti v odrazu a dopadu bude činit 2,70 m/s, tj. 41,86% hodnoty rychlosti, kterou krasobruslař měl před odrazem.

Rotační pohyb těla

Charakter rotačního pohybu těla za letu podstatně ovlivňuje kvalitu provedeného skoku. Nedotočená, popřípadě přetočená otáčka těla za letu komplikuje dopad.

Odpor vzduchu je zanedbatelný, předpokládáme proto, že za letu na tělo krasobruslaře působí pouze jedna vnější síla - hmotnost bruslaře. Moment této síly ve vztahu k ose středu těžiště těla je roven nule, proto, abychom analyzovali otáčivý pohyb, lze využít zákon o zachování kinetické energie (viz. teorie rotace)

Jak jsme si už řekli, tento zákon je základním pro analýzu rotačního pohybu těla v bezoporové periodě.

skok30

Krasobruslař za letu provede zabalení a rozbalení tj. přitažení - odtažení částí těla(ruce nohy) k ose rotace, čímž měmí moment setrvačnosti těla. Přibližně nejmenší moment setrvačnosti těla k podélné ose těla je u krasobruslaře vzrůstu 170 cm a hmotností 60 kg, je roven 0,12 kGm/1s.

Na obr.Změna úhlové rychlosti rotace těla za letu je znázorněný graf změn uhlových rychlostí ve skoku s 2,5 obratem. Body 1, 2, 3 odpovídají zabalení části těla, bod 4 - upevnění zabalení, body 5, 6, 7 a 8 - rozbalení. Kinetická energie, kterou disponuje tělo krasobruslaře za letu, je přibližně rovna 3 kgm/1s.

Při posuzování rotačního pohybu za letu je velmi důležité definovat vliv hodnoty kinetické energie na parametry rotačního pohybu. Na obr. je znázorněn diagram závislosti úhlové rychlosti rotace těla za letu pro tří nejrůznější hodnoty kinetické energie: K1, = 1 kgm/1s, K2=3 kgm/1s, K3=5 kgm/1s, Vybereme oblast reálné změny setrvačného momentu těla krasobruslaře ve skoku. Porovnáme při jaké hodnotě hodnota kinetické energie dosáhl nejvyšší rychlosti otáčení. Vidíme, že čím větší je kinetická energie rotačního pohybu, kterou získá tělo, nebo, jinými slovy, čím větší je otáčivý pohyb získaný krasobruslařem při odrazu, tak za jiných stejných podmínek má větší úhlové otáčky. Rychlost otáčení těla krasobruslaře ve skocích se stanoví základním prostředím, tj. kinetickou energii získanou za odrazu, a v pohybu za letu - sbalením a rozbalemím rukou. Je třeba věnovat pozornost skutečnosti, že základní část - nominální, je dána počtem otáček skoku, bruslař provádí rotaci na konci odrazu a začátkem dopadu. Přitom obrat těla kolem podélné osy je jediným pohybem, kterým provází zabalení a rozbalení a rovněž se provádí v oporných a bezooporných fázích skoku.

 Měření rychlosti rotace těla ukazuje, že způsob změny úhlové rychlosti skoku je různý.

Vysvětlujeme si to tím, že počátek zabalení, rychlost zabalení, jeho tuhost a doba trvání, jakož i rozbalení závisí na počtu obratů ve skoku, stylu a způsobu provedení.

Mezi různými křivkami úhlové rychlosti rotace těla lze vyčlenit dvě skupiny, vyhovující dvěma základním způsobům provedení skoku: s fixací zabalení, nebo bez ní.

U skoků s maximálním počtem otáček je fixace zabalení, nutností. Tímto způsobem se provádějí hlavně skoky se 2 a více obraty.

Jednoduché skoky a tak zvané rozfázované se provádí bez fixace zabalení.

Axelův skok s 1,5 obratem a některé dvojité skoky se provádí často v rozfázované variantě. V tomto případě se krasobruslař odráží od ledu v co nejvíce rozbalené pozici a zabalení uskuteční v horní bodu trajektorie. Z vnější strany se zdá že visí ve vzduchu. Obr.Rozfázované provedení axelova skoku pozice 5-10) Názor, že je to zásluhou maximálního momentu setrvačnosti při zabalení, které zajišťuje maximální úhlovou rychlost, je omyl.

Při konstantní kinetické energii, závisí maximální úhlová rychlost pouze od minimálního momentu setrvačnosti která je definována velmi pevným zabalením.

Nedostatek vyjádřený skupiny dělá utahovací skocích velmi efektními. Nicméně pro malou střední úhlovou rychlost je tato varianta zabalení nepřijatelná u skoků s maximálním počtem otáček.

skok31
Změna úhlové rychlosti rotace těla za letu
skok32
Úhlová rychlost rotace těla za letu při nejrůznějších hodnotách kinetického energie
skok33
Rozfázované provedení axelova skoku

Tlumení přetížení při dopadu

Za letu tělo krasobruslař ovládá nějakou velikosti kinetické energie. Na konci odpisy se velikost kinetické energie vertikálního pohybu rovná nule. Určíme přibližně střední hodnotu síly, působící v tomto okamžiku na tělo krasobruslaře ve svislém směru. Tuto sílu nazveme sílou tlumení přetížení. Tu vyjadřuje tento vzorec:

vzorec_skok4xx

kde m = hmotnost těla bruslaře; Vg = vertikální složka rychlosti osy středu těžistě těla před dopadem; y = svislý pohyb osy středu těžistě při utlumení dopadu; FAM = hodnota přetížení.

Definujeme vertikální pohyb osy středu těžiště při tlumení dopadu. Při dopadu se krasobruslař v prvním okamžiku dotýká ledu zoubky brusle. Musíme respektovat přechod brusle ze zoubků na plochu, který značně zvětšuje svislý posuv osy středu těžiště těla při tlumení dopadu.

Výpočty ukazují, že hodnota přetížení zkušeného bruslaře je při přistání, větší než 100 kg.

V praxi se setkáváme s dopadem prováděným ne na zoubky, ale přímo na plochu brusle. V takových případech se hodnota amortizačního přetížení ostře zvětšuje se, což vysvětluje zmenšování cesty amortizace.

Pro měkčí dopad je nutno provést ztlumení dopadu použitím přechodu brusle ze zoubků na plochu

Křivost oblouku a poloha podélné osy při dopadu. V  moment dopadu, krasobruslař jede po oblouku.

Je třeba poznamenat, pohyb je odvislý od kvality letu. Definice vztahu mezi hodnotami pohybu těla za letu a dopadu je velmi důležitá pro praxi, protože ulehčuje práci s chybami při dopadu.

Už jsme psali, že ve fázi, bezprostředně před dopadem, tělo krasobruslaře činí náročný pohyb, skládající se z dopředného pohybu spolu s osou rotace a rotačního pohybu kolem této osy. Při dopadu krasobruslař klouže na brusli stojné nohy, a je v jistém stupni omezen pohyb osy středu těžiště těla. Toto omezení se projevuje, konkrétně, v tom, že při dopadu, (ale i při skluzu) osa středu těžiště krasobruslaře se může pohybovat ve směru, rovnoběžně s plochou brusle, nebo blízko ní.

Předpokládejme, že dráha letu osy středu těžiště těla a brusle stojné nohy je shodná, dá se usoudit, že rádius oblouku dopadu R závisí od rychlosti postupného a rotačního pohybu za letu takto:

vzorec_skok5x

kde: Vx = horizontální rychlost pohybu vztažená ke středu těžíště těla před dopadem; ω = úhlová rychlost otáčení těla okolo podélně osy před dopadem.

Vzhledem k silám tření bude veličina poloměr zakřivení jiná - zmenšovat se v závislosti od charakteru sil odporu. Definovaný poměr vyjadřuje spojení mezi hodnotami pohybu těla za letu a během dopadu. Čím větší je rádius oblouku dopadu, tím kvalitnější je dopad.

Správné provedení dopadu závisí na tom, nakolik dobře byla splněna předchozí fáze skoku - let. V daném případě pro zdokonalení dopadu je třeba zvyšit vodorovnou složku rychlosti a zmenšit zbytkovou úhlovou rychlost.

Při dopadu se tělo krasobruslaře pohybuje v oblouku, vzniklá odstředivá setrvačná sílu SN, připojená ke středu těžiště těla, kterou vypočítáme ze vzorce:

vzorec_skokxxxxxx

kde  m = hmotnost těla, V = horizontální rychlost pohybu vztažená k ose středu těžíště těla, R = poloměr zakřivení oblouku přistání na daném bodu.

Odstředivá síla setrvačnosti se snaží zvrátit tělo bruslaře ve směru zakřivení oblouku dopadu. Vznik odstředivé sily setrvačnosti vysvětluje jednu z nejčastějších chyb ve skocích s několika obraty - pád stranou zakřivení oblouku dopadu. Pro eliminaci této síly je nutné zvětšit náklon podélné osy těla stranou zakřivení oblouku dopadu.

Hodnota náklonu podélně osy těla k rovině ledu má rozhodující význam. Pokud je náklon nedostatečný, tak je hornní část těla krasobruslaře jakoby vyhazována ven z oblouku dopadu. Nadměrný náklon je méně častý a je příčinou pádu dovnitř dopadového oblouku. Nejvhodnější úhel náklonu je v rozmezí 70° - 72°.

Pro dobrý výjezd z dopadu je velmi důležitý sklon těla v předozadním směru. V okamžiku dopadu stojná brusle počíná brzdit, čímž se krasobruslař dost často kácí zpět. Chybu odstraníme tak, že v okamžiku dopadu bude podélná osa těla nakloněna vpřed v rozmezí 75° - 77°.

 


Pomohl Vám tento článek? Ohodnoťe jej prosím!


Podobná témata

Teorie členění plochy
Základní polohy těla
Teorie figur
Teorie odrazu
Teorie skluzu
Teorie mechaniky obratu
Teorie rotace
Teorie skoku ve smyslu trojky
Teorie skoku ve smyslu protizvratu
Teorie skoku - odraz, - let, - dopad
Teorie piruet
Teorie spirály smrti
Teorie zvedaček